Waldemar Matuška by oslavil 90. narozeniny. Co o něm prohlásil Karel Gott?

Jó, třešně zrály, Růže z Texasu, Slavíci z Madridu, To všechno vodnes čas a další Matuškovy songy doslova zlidověly a pějí se zvesela dodnes u táborových ohňů. Jeho duety s Evou Pilarovou Ach, ta láska nebeská či Tam za vodou v rákosí nebo další zamilované Tereza či Píseň pro Zuzanu zase dodnes dojímají a těší nejen starší a pokročilé.

Matuškův nezkrotný temperament se skvěle uplatnil ve filmu. Z více než dvaceti snímků, ve kterých si zahrál, se nejvíc proslavily muzikály Kdyby tisíc klarinetů a Noc na Karlštejně či parodie Limonádový Joe a Fantom Morisvillu. Hrál ale třeba i v kronice poválečné moravské vesnice Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci (1968), později zakázané, či v rozverné hudební komedii Trhák z roku 1980.

"Zpíval živelně a měl takovou kovbojskou drzost," prohlásil o něm Karel Gott, jemuž Matuška v popularitě konkuroval (v anketě Zlatý slavík byl Matuška dvakrát první, dvanáctkrát druhý za Gottem). Ale fanoušky, či spíše fanynky prý měli "rozdělené" - Gott byl na pódiu více romantik, Matuška rebel.

Když se v roce 1960 štíhlý černovlasý vousáč poprvé objevil na prknech divadla Semafor, stačilo pár představení, aby se stal hvězdou. Hudební nadání a herecký talent zdědil po matce, vídeňské pěvkyni Márii Malinové-Matuškové, která ho porodila 2. července 1932 v Košicích během svého turné.

Dětství už Waldemar (narozený jako Vladislav) prožil v Praze. Vyučil se sklářem v Poděbradech a nastoupil do karlovarského Moseru. "Sklářství je opravdu jen pro pořádný chlapy. Kolem dvaceti let jsem měl jednašedesát kilo," vysvětlil později, proč se řemeslu dlouho nevěnoval. Od 50. let začal vystupovat s různými kapelami, zpíval a hrál na řadu nástrojů - kytaru, kontrabas či banjo. V roce 1957 se objevil v pražské Redutě a přitom objížděl tancovačky po republice s kapelou Mambo kvintet.

Do Semaforu jej přijali jako technika a kulisáka a nejprve tu zpíval ve sboru v inscenaci Člověk z půdy. Okamžitě zaujal a v dalším představení Zuzana je sama doma, jež mělo premiéru v květnu 1960, už doslova zářil a ženy po něm šílely. Tehdy také natočil svůj první hit Suvenýr a následný duet s Pilarovou Ach, ta láska nebeská se v roce 1962 stal písní roku a Matuška vyhrál prvního Zlatého slavíka v tehdy úplně nové soutěži (druhého přidal v roce 1967).

Později přešel do Rokoka jako herec hostoval v Národním divadle. V roce 1965 mu vyšlo první album Zpívá Waldemar Matuška, následované několika desítkami dalších. V první polovině 70. let vystupoval s orchestrem Václava Hybše, na koncertech i v televizních pořadech (populární Dobrý večer s Waldemarem). Jeho spolupráce s countryovou kapelou KTO (Kamarádi táborových ohňů) se datuje do poloviny sedmdesátých let, kdy se také oženil se zpěvačkou Olgou Blechovou. Několikrát se dostali i do amerického Nashvillu.

Emigrací v roce 1986 zaskočil Matuška posluchače i přátele. "Bylo to i kvůli Waldíkovi. Rozhodli jsme se, že jestli má mít rudýho bratra, tak ať je to indián," vysvětlil později zpěvák, který měl ještě syna Miroslava z prvního manželství.

Témata: Waldemar Matuška