Petr Janda: Proč mu říkají Django nebo praotec českého beatu?
Olympic znamená pro český beat asi tolik, co Karel Vlach znamenal pro český swing." Tuto památnou větu pronesl již v roce 1967 hudební publicista Lubomír Dorůžka. V té době nikdo netušil, že nejslavnější česká rocková kapela bude hrát i v 21. století a její lídr kytarista a zpěvák Petr "Django" Janda bude i v osmdesáti letech stát na pódiu před věrnými fanoušky.
Petr Janda, přezdívaný podle slavného jazzového kytaristy Djanga Reinhardta, je válečné dítě. Narodil se 2. května 1942 na pražských Vinohradech. Jeho rodiče byli právníci, otec pracoval na ministerstvu financí, ale po roce 1948 se stal nežádoucím elementem a byl poslán do kladenských hutí.
Hudba hrála v rodině Jandových významnou roli, oba rodiče se jí věnovali a vztah k hudbě se přenesl i na jejich syny. Petrův již zesnulý starší bratr Jiří hrál na saxofon a jméno mladšího Bohuslava (Slávka) je spjato například se známou rockovou skupinou Abraxas.
Petr zpíval v dětském sboru Bohumila Kulínského a hrál na housle, které ale posléze s lehkým srdcem vyměnil za kytaru. Po maturitě se vyučil spojovým mechanikem. To už ale propadl muzice, hrál v kapele Sputnici a poté založil instrumentální soubor B. B. Qiuntet. Osudným se mu stal rok 1963, kdy nastoupil do skupiny Karkulka, která se záhy přejmenovala na Olympic (podle klubu Olympik ve Spálené ulici). Olympic byl nejdřív doprovodnou skupinou řady sólových zpěváků, například Josefa Laufera, Pavla Bobka a Mikiho Volka, časem se z něj stala klasická beatová kapela. Janda se stal její vůdčí postavou a s novým hudebním trendem, který nastolili angličtí Beatles, se začal prosazovat i jako zpěvák.
Další kariéra Olympiku je lemována desítkami alb, z nichž to úplně první s názvem Želva je považováno za jedno z nejlepších v celé historii české rockové hudby. Janda, který bývá označován jako "praotec českého beatu", napsal pro skupinu Olympic i sólovou kariéru stovky písní, z nichž se mnohé staly hity. Vedle toho je autorem i písní pro jiné interprety. Z jeho písní jsou asi nejslavnější právě Želva, Dej mi víc své lásky či Slzy tvý mámy, on sám kdysi označil za svou nejoblíbenější baladické a zamyšlené Otázky.
Olympic přežil několik krizí, střídání muzikantů i nástup nových hudebních stylů. Soupeření s hardrockovou trojicí Katapult se na přelomu 70. a 80. let stalo podobným fenoménem, jakým je ve fotbale rivalita pražských klubů Sparty a Slavie.
Po listopadu 1989 se Olympic dostal poněkud do ústraní a proto se Janda rozhodl k 30. výročí legendární skupinu rozpustit. Věnoval se svému nahrávacímu studiu a především rodině. Stále více mu však chybělo živé hraní. "Muzikantský absťák narostl do takových rozměrů, že jsem obtelefonoval kluky z kapely, jestli by do toho šli znovu," vzpomínal Janda na znovuzrození kapely.
Olympic nyní hraje v sestavě Janda (kytara, zpěv), Milan Broum (baskytara, zpěv), Martin Vajgl (bicí, zpěv) a Pavel Březina (klávesy). Zatím posledním a celkově třiadvacátým studiovým albem jsou Kaťata z roku 2020. Letos si Janda ke svému jubileu nadělil sólové album s názvem Asi se mi nebude chtít.
Témata: Petr Janda
