Byla uznávanou filmovou teoretičkou, publicistkou a překladatelkou. Eva Zaoralová, jejíž život se uzavřel ve čtvrtek ve věku 89 let, víc jak čtvrtstoletí pracovala společně s Jiřím Bartoškou ve vedení Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, společně jej pozvedli mezi prestižní evropské filmové přehlídky, k čemuž ona značně přispěla svou erudovaností a noblesou.

Také pedagogicky působila na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění, kde přednášela filmovou historii. Specializovala se především na francouzský a italský film, ceněná je i její práce překladatelská.

V roce 1994, kdy byla založena nadace pověřená uspořádáním 29. ročníku karlovarské přehlídky, Zaoralová stanula v jejím čele. Společně s Jiřím Bartoškou a s dalšími spolupracovníky vytvořili moderní podobu festivalu, na čemž měla Zaoralová se svým neomylným instinktem pro výběr kvalitních filmů lví podíl. Napsala i knihu o historii tohoto festivalu, kterou představila na jeho 50. ročníku. Do publikace dala fakta, postřehy, historky a hlavně objektivní informace. Do Varů jezdila už od začátku 70. let jako novinářka.

Do roku 2010 byla Zaoralová uměleckou ředitelkou karlovarské přehlídky. Poté svou funkci předala Karlu Ochovi, jako umělecká poradkyně ovšem zůstávala nedílnou součástí týmu, který se zformoval pod jejím vedením. I dalším ročníkům udávala podobu svým neomylným vkusem, znalostmi zvláště italské a francouzské kinematografie i výjimečnými osobními kontakty.

Narodila se jako Eva Šebánková 28. listopadu 1932 v Praze v rodině architekta Jana Šebánka a jeho ženy Marie Šebánkové, i dědeček z matčiny strany, Viktorin Šulc, byl povoláním architekt. Původně studovala češtinu a francouzštinu na Univerzitě Karlově (později přidala i italštinu), zprvu pracovala jako tlumočnice. Druhý manžel, filmový historik Ivo Hepner, ji začal vodit na projekce na FAMU, a tak se zrodila její láska k filmu. Nejdříve překládala odborné texty z italštiny a francouzštiny, později začala o filmu i sama psát.

Kdykoliv to situace umožňovala, jezdila Zaoralová i na filmové festivaly. Na festivalech v San Remu, Bergamu, Benátkách či Cannes se jí díky jejímu profesionálnímu a přirozeně noblesnímu vystupování dařilo propagovat československý film a vytvořit si bohaté kontakty, které později zúročila v Karlových Varech.

Od konce šedesátých let byla Zaoralová redaktorkou časopisu Film a doba, několik let i jeho šéfredaktorkou. Knižně či časopisecky vyšly desítky jejích překladů, autorských článků a publikací věnovaných především francouzskému a italskému filmu. Podílela se i na překladech řady známých filmových děl, hlavně z italštiny a francouzštiny. Vedle karlovarského festivalu zanechala stopu i na dalších filmových přehlídkách, zasedala v porotách přehlídek v Benátkách, Berlíně, Cannes, Mannheimu a Wiesbadenu a jako novinářka se podílela také na práci Mezinárodní federace filmového tisku.

Témata:

Eva Zaoralová | stars24.cz

Vstoupit do diskuse