Ljuba Hermanová: Dostala do postele každého chlapa. Plná života až do konce

Pro roli subrety měla předpoklady: atraktivní zjev, uměla tančit, zpívat, vládla pohotovostí a vtipem. Hermanová po celý život ohromovala své okolí temperamentem, radostí ze života i proslulými akrobatickými kousky.

K herectví ji ještě jako gymnazistku přivedl Hugo Haas. Po dvou letech ve Slovenském národním divadle v Bratislavě a krátkém záskoku ve Vídni se "holka s čertem v těle" vrátila do Prahy, kde hrála v Hudebním divadle Karlín, v Divadle Na zábradlí či v Osvobozeném divadle. Hermanová točila i filmy, sama však říkala, že na stříbrném plátně neměla s postavami lehkomyslných děvčat moc štěstí.

Milovala muže. Když už se zamilovala, dokázala pálit mosty. 

Rodačka z Neratovic, která tvrdila, že přežila dvě světové války a čtyři manželství, zemřela 21. května 1996 ve věku 83 let. Její ostatky byly v roce 2000 uloženy na Vyšehradě.

Narodila se v roce 1913 v rodině železničáře a dostala něžné jméno Luběnka. Maminka byla nadšená ochotnice, takže svou divokou dceru podporovala. Zpívala s ní, nechala ji, aby chodila na divadelní zkoušky, hrála na housle. K něžnému jménu Luběnka měla ovšem daleko. Prý se měla narodit jako kluk, protože s kluky lezla po stromech, házela kameny, a hrála dokonce fotbal. Když se přestěhovali do Prahy, přihlásila se na konzervatoř, a to i přes otcovy protesty. Ale i když zkoušky udělala, nikdy studovat nezačala. V létě totiž poznala ředitele Smíchovské Arény Fencla, který jí nabídl roli v revue Jak se dělá milion. A Ljuba okamžitě skočila rovnýma nohama do hereckého života. Od té doby putovala od divadla k divadlu a stala se z ní uznávaná sopránová zpěvačka a operetní hvězda.

Ljuba Hermanová, jak se tak na ni dívám a ji pozoruju, má takové kvality jako víno; ona je z velice dobré úrody, z velice dobré sklizně. A věkem v té lahvici – která je stále půvabná a která má stále docela pěkný tvar – ono to víno nabylo na kvalitě. Já mám takový dojem, že Ljuba Hermanová s přibývajícími léty nabyla ke svému talentu i potřebné zkušenosti a že se z ní stalo něco, čemu se říká po celém světě – a znamená to velkou chválu – čemu se říká profík. Profesionál. — Jan Werich

Vzhledem k tomu, že byla poloviční židovka (ze strany otce), nesměla z rasových důvodů po dobu šesti let v období Protektorátu vůbec veřejně vystupovat.

Po válce v roce 1947 začala hrát v Karlínském hudebním divadle, kde tehdy působil i Oldřich Nový, Jan Werich a Vlasta Burian. V roce 1958 ovšem opět z divadla odešla a začala jezdit po celé republice s estrádním hudebním programem společně s tehdy velmi populárním zpěvákem Rudolfem Cortésem. Šťastnou náhodou se ovšem dostala i do Reduty a do poetické kavárny Viola, posléze i do Divadla Na zábradlí, kde si zahrála několik zajímavých divadelních rolí. Zde jí také Václav Havel (tehdejší dramaturg tohoto divadla) společně s Milošem Macourkem napsali její první recitál s názvem Nejlepší rocky paní Hermanové. V té době se začíná programově věnovat šansonu, zde spolupracovala s vynikajícími textaři, jako byl Pavel Kopta, Ivan Vyskočil či Jiří Suchý. Další veleúspěšný recitál v Divadle na zábradlí pro Ljubu Hermanovou napsal Jaroslav Dietl s názvem Kdo jste, Ljubo Hermanová?. V té době také začíná vystupovat i v kabaretu Večerní Brno. V 60. letech vystupovala v divadle Rokoko, např. v revue Šaška a Vostřela Devět klobouků na Prahu. (Blues z refýže).

Po tomto brněnském hostování následovalo zahraniční angažmá v Německu, ve Stuttgartském kabaretu Renitenztheater. Další zahraniční nabídku na angažmá v pařížské Olympii již odmítla a zůstala zpívat doma. V závěru svého života vystupovala se šansoniérem Igorem Šebem. V celém kontextu české populární hudby je právě Ljuba Hermanová považována za ženu zakladatelku moderního českého šansonu, která předznamenala pozdější tvorbu dalších vynikajících českých šansoniérek jako byla Eva Olmerová, Judita Čeřovská či Hana Hegerová.

Za svůj život byla čtyřikrát vdaná. Její poslední manžel byl skoro o třicet let mladší! 

Témata: Ljuba Hermanová výročí