Život hudebníka Vladimíra Mišíka (74) může sloužit jako kronika českého big beatu. Do jeho historie výrazně přispívá již od poloviny 60. let. Jeho originální spojení rocku, blues, folku a dalších žánrů, které s kapelou Etc... a dalšími tělesy produkoval, oslovuje již několik generací. Řada jeho písniček prakticky zlidověla, nevyhnul se mu ani zákaz ze strany komunistického režimu. Dnes Vladimír Mišík oznámil konec koncertování. Důvodem jsou zdravotní problémy.

V počátcích své kariéry Mišík prošel řadou ansámblů. Prvním z nich byla skupina Uragán, kterou založil ještě coby truhlářský učeň se svými spolužáky. Poté přešel do bigbeatové kapely Komety, kde se seznámil s kytaristou Radimem Hladíkem. Spolu odešli do skupiny Fontána, později přejmenované na Matadors. S Hladíkem pak spolupracoval i v proslulém Blue Effectu, s nímž natočil své první elpíčko s názvem Meditace.

Později dostal Mišík možnost zpívat se skupinou Flamengo, s níž natočil v roce 1972 průlomové album Kuře v hodinkách. Deska se zhudebněnými texty Josefa Kainara zaznamenala mimořádně příznivý ohlas nejen u publika, ale i mezi hudebními kritiky. "Kuře" dodnes patří k nejvýznamnějším albům v historii československého rocku.

Po krátkém působení v kapele Luboše Andršta Energit se Mišík v polovině 70. let rozhodl postavit na vlastní nohy a založil kapelu Etc..., která jej, byť ne v původní sestavě, doprovázela téměř celou další kariéru. První deska s lapidárním názvem "Vladimír Mišík Etc..." vyšla v roce 1976 a odstartovala sérii čtyř alb označených pouze jménem interpreta a číslem. Právě z nich pocházejí nejslavnější Mišíkovy skladby - Variace na renesanční téma, Stříhali dohola malého chlapečka nebo Proč ta růže uvadá. Mišík zopakoval úspěšný postup z alba Kuře v hodinkách a jako texty pro řadu skladeb využil básně Františka Gellnera, Josefa Kainara či Václava Hraběte. Etc... ale měla štěstí i na další originální textaře, zejména Vladimíra Mertu a Jiřího Dědečka. V roce 1990 zahráli jako předskupina The Rolling Stones na pražském Strahově.

Na počátku 80. let se ale nad skupinou začala stahovat mračna. V roce 1980 bylo připraveno album, které mělo původně nést jméno jedné ze skladeb - Královský večer. Text písničky však neprošel cenzurou kvůli údajnému odkazu na Jana Palacha, a tak deska vyšla pod názvem "Vladimír Mišík Etc... 2". Peripetie s albem však byly pouze předehrou k mnohem výraznějšímu zásahu normalizačních orgánů, které v roce 1982 vystavily Mišíkovi zákaz vystupování. Příčinou bylo promítání neschváleného studentského filmu během koncertu v pražské Lucerně. Vynucená pauza trvala tři roky, během nichž se skupina fakticky rozpadla. V obměněné sestavě se však kapela v polovině osmdesátých let opět sešla, a do roku 1989 vydala dvě alba.

S nahráváním Mišík neskončil ani v hektických 90. letech, kdy mimo jiné dva roky působil jako poslanec České národní rady. Hned v roce 1990 vyšla deska s názvem 20 deka duše, kterou s několikaletými odstupy následovala další původní alba. V roce 2010 vyšlo album Ztracený podzim, pojmenované podle zhudebněné básně Emila Boka. Již před lety Mišík začal trpět zdravotními problémy, hudebník chodící o holi trpěl neuropatií a na koncertech už nevydržel stát.

Mišík se dočkal řady uznání. Například v roce 1994 byl zapsán do síně slávy české Akademie populární hudby a o deset let později byl mezi prvními členy Beatové síně slávy Radia Beat. Astronomové z hvězdárny na Kleti po něm pojmenovali planetku objevenou v roce 1995. V roce 2013 odmítl přijmout od prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání s odůvodněním, že nesouhlasí s některými jeho rozhodnutími.

Za minulého režimu byl do jisté míry symbolem odporu proti komunistům. Patřil také k menšině známých umělců, kteří v lednu 1977 nepodepsali tzv. Antichartu. "Poslouchat Vladimíra Mišíka bylo vyjádřením postoje proti komunistům. Ačkoliv nezpíval protestsongy a nebyl ani underground, lidé z něj udělali symbol protibolševického postoje," řekla režisérka Jitka Němcová, která k Mišíkovým sedmdesátinám natočila v roce 2017 dokument s názvem Nechte zpívat Mišíka. Tak zněly nápisy, které se začaly v Holešovicích objevovat na zdech po zákazu vystupování. Film obsahuje řadu dokumentárních záběrů i hraných scén. Režisérka mimo jiné rozkryla tajemství Mišíkova otce, kterým byl důstojník americké armády John Gaughan. Mišík otce nikdy nepoznal, protože krátce po seznámení s matkou opustil Evropu. Mišík posléze uvěřil falešné zprávě, že Gaughan zahynul během válečného konfliktu v Koreji. Ukázalo se však, že zemřel až v roce 2007. O Mišíkovi, který díky němu získal v USA šest bratrů a tři sestry, celý život nevěděl.

V roce 2019 natočil s muzikanty o generaci mladšími album Jednou tě potkám. Za ni Mišík proměnil všech šest nominací na Cenu České hudební akademie Anděl a bylo to poprvé, co Mišík od debutového alba nahrával desku bez domovské kapely Etc... Na albu se objevilo 14 písní, které byly často životní zpovědí Mišíka.

Úspěšným hudebníkem i hercem je Mišíkův syn Adam. Vedle bratra Martina, grafika a bývalého člena Tata Bojs, má Adam Mišík sestru Barboru, která se věnuje divadlu.

Témata:

Vladimír Mišík | stars24.cz

Vstoupit do diskuse