Zdeněk Svěrák slaví 85. narozeniny! Připomeňte si jeho kariéru!
Laskavý humor a sklon k poetické hravosti tvoří základ veškerého díla Zdeňka Svěráka. Docela nenápadně se tento cimrmanolog, scénárista, divadelník, herec a autor písniček pro děti stal jednou z největších osobností českého umění i společnosti.
A film podle jeho scénáře, kde i hrál, dostal i filmového Oscara. Jeho Divadlo Járy Cimrmana představuje už léta oázu inteligentní zábavy. Bývalý učitel, narozený na den učitelů, oslaví v neděli pětaosmdesátiny.
"Dívám se na svět očima malého kluka," tvrdí Svěrák, jehož skoro všechny filmy patří do zlatého fondu české kinematografie a mnohé repliky z nich zlidověly: "Všechno, co jsem kdy psal, jsem psal za jediným účelem. Aby bylo veseleji. A později se do toho přimísil prvek jistého soucitu, jímavosti."
Divadlo je pro něj zdrojem energie a v Divadle Járy Cimrmana neustále hraje. Reference o fiktivním rodákovi Cimrmanovi jsou natolik charismatické, že byla po tomto géniovi pojmenovaná i skutečná planetka číslo 7796. A o představení je stále zájem.
V divadle byl Svěrák nerozlučnou autorskou dvojicí s již zesnulým Ladislavem Smoljakem. Spolu napsali i filmy, jež patří k tomu nejlepšímu ve dvacetiletí 1969 až 1989: Vrchní prchni a Kulový blesk. Další Svěrákovy scénáře realizoval Oldřich Lipský - Jáchyme hoď ho do stroje (1974), Marečku, podejte mi pero (1976) či Tři veteráni (1983). A Jiří Menzel zase vystihl poetickou linii jeho scénářů ve snímku Vesničko má středisková (1985).
V porevoluční době začal Svěrák spolupracovat se svým synem, režisérem Janem, a zároveň hrát v jeho filmech. Kolja z roku 1996 získal Oscara (Obecná škola a Vesnička byly také nominovány), Vratné lahve (2007) zase Českého lva za scénář.
Svěrák herec byl lehce pedantickým otcem ve filmu Na samotě u lesa (1976), idealistickým zubařem v Co je vám, doktore? (1984), starým mládencem se znovu objeveným smyslem pro cit v Koljovi. Jeho role v Olmerových filmech z 80. let Co je vám, doktore? a Jako jed zase zrcadlí melancholii mužského stárnutí.
Láska k psanému slovu v něm rostla už v dětství, stráveném na pražském Bohdalci, u rozvodny Praha-jih, kde pracoval jeho tatínek (viz film Obecná škola): "Chtěl jsem být spisovatelem, tak jsem si řekl, když budeš učitelem češtiny, naučíš se za prvé pravopis a za druhé zjistíš, co už bylo napsáno, abys nenosil dříví do lesa," komentoval to sám.
Na škole se seznámil s Miloněm Čepelkou, díky němu se dostal do rozhlasu, kde společně ještě s Jiřím Šebánkem založili Divadlo Járy Cimrmana. Ve škole potkal i Smoljaka.
Svěrákův styl psaní je věcný. Přesně volená slova umí použít na správném místě, objevit zasuté výrazy, jiné použít nečekaně. Umění živého dialogu si vypěstoval v rozhlase a při psaní divadelních her. A schopnost vtipné pointy prý zdědil po tatínkovi.
V životě byl postupně učitelem, redaktorem Československého rozhlasu. Po roce 1969 se živil hlavně divadlem. V 70. letech se stal scenáristou na Barrandově, od začátku 90. let je na volné noze.
Z letité písničkové spolupráce Svěráka s Jaroslavem Uhlířem vznikly písně Holubí dům, Není nutno, Dělání i Severní vítr. A legrace je pro něj životní nutností: "Když se pořádně zasměju, mám pocit obrovského štěstí. Hmatatelný i fyziologicky."
Je pyšný na svůj podíl na vzniku vozíčkářského centra Paraple. Dětem pomáhal najít ztracenou lásku ke knize a čtení v projektu Čtení pomáhá. A národu občas v televizi ukládal diktáty.
Na podzim 2015 vyšla v nakladatelství Fragment kniha ze Svěrákových filmových scénářů pod názvem Filmové příběhy. Nakladatelství vydalo i úspěšné povídkové knihy, za všechny tři získal v letech 2008 (Povídky), 2011 (Nové povídky) a 2014 (Po strništi bos) ocenění Český bestseller.
V dubnu 2017 mu vyšla knižní podoba rozhlasové pohádky Tiché šlapací království, o podivné zemi, kde se nesmí mluvit nahlas. Pohádku napsal Svěrák v 60. letech pro Český rozhlas, ale v roce 1968 byla smazána, její obsah totiž připomínal situaci v tehdejším Československu.
A o rok později mu vyšla další publikace Strážce nádrže, která řeší upadající stav smyšlené vodní nádrže, mezilidské vztahy i náhradu lidské práce stroji. V jejím textu autor propojuje své vlastní zkušenosti, staré zápisky i různé příběhy.
V roce 2014 převzal Svěrák na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech z rukou Jiřího Bartošky Cenu prezidenta festivalu za přínos české kinematografii. A v roce 2019 mu Česká akademie divadelníků udělila ocenění za mimořádný přínos divadlu.
Témata: Svěrák Zdeněk (herec režisér)
