Michal David otevřeně o svých snech, plánech, i o tom, proč nikdy nevystoupí v muzikálu!
Exkluzivní rozhovor - Zpěvák, skladatel a producent Michal David poskytl exkluzivní rozhovor pro stars24.cz. Tento obrovský umělec baví svojí hudbou již několik generací publika a jeho hity, jak sám říká, jsou nadčasové. Není se tedy čemu divit, že je stále jedním z nejoblíbenějších interpretů české hudební scény. Na jeho muzikály se sjíždějí lidé z celé republiky, ale také ze zahraničí. Přečtěte si, kdy zjistil, že právě hudba bude jeho život, jak se staví ke svému úspěchu a co nového pro nás tento úspěšný zpěvák chystá.
Byl zlomový moment ve vašem dětství, kdy jste věděl, že chcete být muzikant?
Už ve třech letech jsem inklinoval k muzice. V šesti jsem již napodoboval Louise Armstronga a hrál jeho sóla na plastovou trubku. V osmi jsem se v Itálii začal učit hrát na varhany a v deseti jsem chodil na hodiny klavíru. Ve čtrnácti jsem měl první kapelu a hráli jsme hardrock. V šestnácti jsem se už věnoval jazzu a v sedmnácti nastoupil do skupiny Kroky Františka Janečka jako klávesák a doprovázel Janu Kratochvílovou.
Kdy jste to zjistil nebo to vyplynulo samo?
Měl jsem to v sobě od malička. Tak že to vyplynulo samo.
Je příjemné vědět, že vaši hudbu poslouchá již několik generací? Co to pro vás osobně znamená?
Jsem za to rád. Je to jistý dar, že mé písně oslovují již několik generací. Vím, že to není samozřejmost a mám za to v sobě jistou pokoru. Mé písně byly prostě nadčasové.
Už jsem zmínila několik generací, když se vrátíme do dob komunismu u nás. Máte jako umělec pocit, že hubení scéna je teď jiná? Pokud ano, v čem se podle vašeho názoru změnila? Jak to vidí člověk očima umělce, který byl populární i v té době?
Myslím, že dnes má spousta interpretů výhodu v počítačích a to my tehdy neměli. Prostě jsme se museli naučit hrát na nějaký nástroj a trénovat denně i pět hodin. Spousta zpěváků a dokonce i muzikantů neumí zahrát ani na kytaru. Ale co se týká toho, jak se stát hvězdou, v tom je to myslím stejné. Musíte být jistým způsobem výjimečný, osobitý a musíte zaujmout lidi. Mít charisma a svůj styl. Pak musíte mít štěstí a dobrého producenta, tým manažerů a dobrých muzikantů. Pak se můžete stát hvězdou.
Nedávno byl, do divadla Broadway, uveden váš nový muzikál Muž se železnou maskou. Co vás inspirovalo k námětu?
S tímto námětem za mnou přišel Olda Lichtenberg na popud producentů z Korei, kteří nám uvádějí v Soulu Tři mušketýry již několik sezón. Odehráli jsme tam více jak 800 repríz a oni chtěli pokračování. Přišli s námětem Tři mušketýři po dvaceti letech. To se ale nelíbilo nám, tak Olda navrhl Muže se železnou maskou, kde mušketýři pokračují. Nyní čekáme, že Korejci přijedou do Prahy a tento muzikál koupí.
Do hlavní role byli obsazeni David Gránský, Jan Kopečný a Vojtěch Drahokoupil. Co bylo hlavním kritériem pro výběr právě těchto zpěváků?
Potřebovali jsme na dvojroli krále Ludvíka a jeho dvojče Filipa mladého dobře zpívajícího kluka, který je zároveň i dobrým hercem. A to právě tito tři interpreti splňují.
Váš první muzikál Kleopatra je na scéně od roku 2002. Dodnes je každé představení téměř vyprodané. Tušil jste, že bude mít muzikál takový ohlas?
Kleopatra byla pod šťastnou hvězdou už od svého zrození, přesto že prošla jistými peripetiemi. Začal jsem ji psát s textařem Zdeňkem Borovcem, který bohužel zemřel v první třetině práce. Po něm jsem oslovil Lou Fanánka Hagena, který Kleopatru dootextoval a od té doby spolu píšeme všechny naše muzikály. Kleopatra měla navíc svoji premiéru v mystickém datu 22.2.2002. To datum je magické a extrémně pozitivní. Od té doby jsme odehráli přes 1500 repríz v Čechách,300 na Slovensku, 400 v Soulu a hrála se i v Japonsku. Věřím, že to není ještě její konec.
Co chystáte pro své fanoušky nového? Přijde další muzikál?
S Oldou připravujeme muzikál o Heleně Vondráčkové. Měl by se jmenovat Dvě malá křídla tu nejsou, nebo Dlouhá noc. ale to jsou zatím pracovní názvy. Premiéru by měl mít v divadle Broadway v únoru 2019.
Chystáte se v budoucnu sám vystupovat v muzikálu?
Určitě nechci. Stačí, že jsem autorem a producentem. Neumím mít pravidelný život a pravidelnou divadelní docházku. Navíc jsem opravdu špatný herec.
Čím si vysvětlujete fakt, že po vás i nové generace fanoušků, chtějí hrát ty samé písně z 80. let?
Myslím, že ty písně jsou prostě nadčasové. Mám velkou pokoru a vděk za to, že si mé písně oblíbily další generace. Vím, že to není samozřejmost. Je to jistý dar. Ale na tomto úspěchu se podílí i mí textaři Eduard Pergner, Jaroslav Machek, Richard Bergman a František Řebíček. Napsali mi opravdu skvělé texty. Jsou to většinou příběhy nás všech. Já vždy říkám, že každý chce žít „Nonstop“, prožít si svůj „Diskopříběh“, svoji „Lásku z pasáže“ a mít svých „Pár přátel“. K tomu dobré hitové melodie a to oslovuje všechny generace. Ale zcela určitě se na mém úspěchu nesporně podepsaly i filmy Láska z pasáže, Vítr v kapse a oba Discopříběhy. Za to děkuji režisérovi Jaroslavu Soukupovi a scénáristovi a textaři Edovi Pergnerovi. Měl jsem prostě velké štěstí na spoluautory.:)))
Témata: Michal David
