Ze zakládajících členů Divadla Járy Cimrmana zůstali už jen poslední tři. Ani když odejde kamarád, tak nerušíme představení, přiznává herec, dramatik, scenárista Zdeněk Svěrák. Právě humor je totiž podle něj nejlepší lék proti smrti!

Divadlo Járy Cimrmana v posledních letech přišlo o řadu výrazných tváří. V roce 2010 zemřel Ladislav Smoljak, letos soubor přišel o Jaroslava Weigela a Václava Kotka. Není tedy divu, že Svěrák mluví o smrti!

„Bolí, když víte, že kamarád hraje možná poslední představení. Když herci nemůžou, tak přecházejí k sedacím rolím, které udýchají,“ vysvětluje pro Český rozhlas Zdeněk Svěrák.

Připomíná, že například Jaroslav Weigel ke konci hrál jen v pohádce Dlouhý, Široký a Krátkozraký, kde hrál roli děda Vševěda. „Všichni byli rádi, že slyší hlas jako na gramofonových deskách. Divadlo mě drží ve formě. Jsem nucen dělat to, co ve třiceti,“ říká Svěrák.

„Sedací“ role nejsou pro Cimrmany ničím neobvyklým. Svěrák už 25 let spolupracuje s Centrem Paraple. „Kamarád Jan Kašpar spadl ze stromu a poškodil si míchu. V nemocnici jsem mu říkal: Máme spoustu sedacích rolí. My hlupáci nejdřív skrývali, že je vozíčkář,“ vzpomíná jeden z čelních představitelů divadla.

Nakonec se ale rozhodli jít s pravdou ve. „Jednou vyjel na děkovačku a lidi to vzali krásně. Pak jsme pro něj začali psát role zvědavého invalidy, který mrštně jezdí po jevišti. A já se začal věnovat Centru Paraple,“ dodává Svěrák.

Témata:

Zdeněk Svěrák (herec, režisér) | Divadlo Járy Cimrmana | Jaroslav Weigel | Václav Kotek | Smoljak, Ladislav | stars24.cz

Vstoupit do diskuse