Seriálový "estábák" Dušek o REVOLUCI v listopadu 1989: Nevěřil jsem...!

Přidal se, i když po zkušenostech z normalizace nevěřil, že by listopadové události mohli přestát bez úhony. "Ani ve snu mě nenapadlo, že by to dobře dopadlo, že bychom mohli beztrestně vplout do dnešní demokracie," řekl Dušek ČTK. Aby ochránil rodinu, přemlouval manželku před 30 lety k rozvodu. "Poslala mě někam, slušně se to říci nedá," dodal.

O událostech ze 17. listopadu se v Liberci dozvěděli herci den poté, od režiséra Petra Palouše, jenž přijel z Prahy. "Národní třídou byla překročena určitá míra. Už jsme nemohli mlčet jako třeba v roce 1969, kdy národ sklopil hlavy a přijal normalizaci," řekl Dušek. Liberecká činohra měla 18. listopadu hrát v Malém divadle hru Obsluhoval jsem anglického krále, místo ní ale začala stávka. "Činoherní soubor byl fantastický. Dohodli jsme se, že hrát nebudeme. Předstoupili jsme před diváky v kostýmech a Petr Palouš je informoval, co se stalo den předtím v Praze a že se herci postavili za študáky," uvedl Dušek. Se stejným prohlášením týž večer vystoupili i ve velkém divadle po skončení opery Nabucco.

Ve stávce se rozhodli herci pokračovat, i když podle Duška dobrý konec čekat nemohli. "Museli jsme předpokládat, že divadlo už víc hrát nebudeme, že nás vyrazí z práce. Dokonce nám vyhrožovali, že půjdeme do gulagu, že tím náš život končí," uvedl. V Liberci byl tehdy šestačtyřicetiletý Dušek první sezonu. "Protože jsem byl tady hodně neznámý, nikdo o mně nic nevěděl, neměl jsem škraloupy ani klady, tak mě zvolili do čela stávkového výboru ještě se dvěma kolegy," uvedl. Podle něj byl na ně vyvíjen obrovský psychický tlak, aby stávku ukončili. Herci se obávali, že pokud z divadla odejdou, už je dovnitř nevpustí. Proto členové stávkového výboru v divadle i spali. "Policajti jezdili kolem divadla, bouchali na okno a baterkami svítili dovnitř," vzpomínal Dušek.

Divadlo nehrálo a místo představení byly besedy. "Večerní program kromě výstupů herců a studentů byl založený na dialogu mezi jevištěm a hledištěm," řekl Dušek. Divadlo bylo plné každý večer. "Lidé chtěli informace. Televize ani tisk nepodávaly žádné. Petr Palouš nám vozil zprávy z Prahy a zařizoval, že nám sem jezdili účastníci událostí z Národní třídy a vždy spolu vzali dva známé herce," uvedl Dušek. Ocenil i odvahu lidí, kteří do divadla chodili. "Návštěvníci besed byli někdy legitimovaní, zapisovali si (policisté) jejich jména a hrozilo, že ponesou stejné následky, protože vstupovali mezi stávkující, kteří podle vlády pobuřovali proti socialistickému státu," řekl Dušek.

Už v prvních dnech vnímal obrovskou euforii lidí, kteří chodili na demonstrace na náměstí u radnice, a zároveň revoltu lidí, kteří vyjadřovali nesouhlas se zásahem na Národní třídě. Nálada mu připomínala srpen 1968, i když v divadle měli pocit opuštěného ostrůvku. "My v divadle, kolem policajti. V Praze to bylo jiné. Děly se tam protestní akce, o kterých jsme mnohdy nevěděli. My dostávali někdy nepodložené, kusé zprávy, někdy dezinformace. Jako, že se ozbrojené oddíly Veřejné bezpečnosti a Lidové milice stahují k Liberci a čekají na zásah," uvedl Dušek.

To, že by listopadové události mohly dopadnout dobře, si podle něj začali myslet v pátek 24. listopadu, když se na večerní besedě dozvěděli, že odstoupil generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš. "Lidé v hledišti vstali, zpívali hymnu a v ten okamžik jsem si začal uvědomovat, že by to pro nás nemuselo dopadnout blbě, že nebudeme za tu stávku potrestáni," řekl Dušek. Radostnější byla podle něj o den později atmosféra i na náměstí u radnice, kam přišlo 15.000 lidí. Třikrát více než na první o čtyři dny dříve. "Lidé už neměli takovou obavu vyjít ven a připojit se," uvedl Dušek. S odstupem je rád, že tehdy dokázal překonat strach. "Měl jsem pocit, že to děláme pro svoje děti, kterým to dlužíme. I dnes by měli lidé, kterým se něco nelíbí na politice, něco dělat i pro budoucnost svých dětí, nést odpovědnost za to, co se děje a nebýt lhostejný," dodal.

Témata: Ladislav Dušek Liberec Listopad 1989