Herec Vladimír Menšík dokázal hodiny vyprávět a bavit publikum, stejně jako dojímat k slzám v dramatických rolích. Jeho živelnost byla pověstná. Jeho obrovský a neopakovatelný talent byl ale vykoupen utrpením, které prožíval celý život. Od úmrtí jednoho z velikánů českého herectví dnes uplynulo 31 let.

Vladimír Menšík se narodil roku 1929 v Ivančicích. Již v dětství jej zaujal svět kočovných umělců. Rodiče jej však poslali na průmyslovou školu, po níž nastoupil do Brněnských strojíren. Práce jej však od herectví neodradila a později byl přijat na brněnskou JAMU, která mu zajistila účinkování ve Vesnickém divadle. Pro jeho kariéru bylo zásadní setkání s E.F. Burianem, který jej angažoval ve svém divadle v Praze. Tam Menšík dostal řadu hereckých příležitosti, ale toužil proniknout do světa filmu.

Po několika zkušenostech v řadách komparsistů jej Alfréd Radok v roce 1956 obsadil do filmu Dědeček automobil. Menšíka filmové natáčení natolik pohltilo, že se od té doby v divadle objevoval jen ojediněle. Smlouva s Filmovým studiem Barrandov jej plně vytížila a v následujících letech ztvárnil i desítku rolí během jediného roku. K nejvýznamnějším snímkům z počátku Menšíkovy kariéry patří drama Zářijové noci, komedie Konec jasnovidce nebo kriminální filmy Král Šumavy a 105% alibi.

V 60. letech Vladimír Menšík ztvárnil komické postavy ve veselohrách Limonádový Joe aneb Koňská opera a Bílá paní nebo formálně nápaditém snímku Kdo chce zabít Jessii? František Vláčil jej obsadil do svého historického eposu Markéta Lazarová, Juraj Herz do thrilleru Spalovač mrtvol a Vojtěch Jasný mu svěřil roli v dramatu Všichni dobří rodáci.

Menšík byl hercem s velkým H.  Kromě filmů se zapsal i do televizní tvorby, kde účinkoval v seriálech i vlastních zábavních pořadech. Do zlatého fondu televizní zábavy patří jeho silvestry, které se pro diváky staly nedílnou součástí závěru roku. A objevil se i například v seriálech Pan Tau, Chalupáři, Žena za pultem, Arabela či Nemocnice na kraji města. 

Jeho talent měl ale univerzálnější rysy - krásně zpíval, zručně a rád kreslil, jedním tahem karikatury, viněty na lahve moravské slivovice. Miloval řízení auta, jezdil republikou křížem krážem jako jeden z prvních herců, kteří začali jezdit s vlastním pořadem. A byl též vášnivým čtenářem.

Jeho obrovský talent byl vyvažován utrpením, jež zažíval v boji s astmatem a se závislostí na alkoholu. Každý jeho záchvat byl bitvou o život. Dusil se, a snažil se pokaždé urvat pro sebe trochu dechu. Z nemocnice utíkal do práce a domů. Jeho boj s alkoholem se promítl i do prožitku klíčových dramatických rolí v televizních inscenacích Tažní ptáci a Dobří holubi se vracejí. 

První záchvat dostal v době studií na průmyslovce, kdy běžel závod kolem čerstvě natřeného plotu. Pak se mu to střídavě opakovalo celý život, nemoc navíc přiživoval kromě alkoholu i kouřením. Když se naposledy objevil v televizní Abecedě, musela ho Jitka Molavcová podpírat. Dva dny nato, 29. května 1988, v Brně zemřel.

Až po jeho smrti se zjistilo, že celá léta uváděl jiný rok narození. Navíc byl rodným jménem Vladislav po otci, ale pak si jej, prý na přání E. F. Buriana, změnil na Vladimír.

Témata:

Vladimír Menšík | stars24.cz

Vstoupit do diskuse