Otec brexitu nemůže z domu? Farage se bojí o život!
Politik, hlasitý kritik Evropské unie, jeden ze zakladatelů myšlenky Brexitu a bývalý předseda Strany nezávislosti Spojeného království už není vidět v politice. Že by se však jeho život vydal klidnější cestou, to se říci nedá. "Je mi 53, jsem odtržený a švorc," říká bývalý poslanec britského parlamentu. Deník Daily Mail přinesl informace o tom, jak se žije muži, který výstupem Spojeného království z EU dosáhl svého.
Není to tak dávno, co se britská skupina "Tory remainers", do níž spadají zastánci setrvání Británie v Evropské unii, pokusila zvrátit výsledek britského referenda o výstupu z EU. Právě pro ně měl Nigel Farage slova vzteku, podle něj bylo tímto zrazeno 17.5 milionů lidí, kteří hlasovali pro "brexit".
"Krvelační lidi. Nemůžu ani vyslovit, jak pohrdám těmi kariéristy v politice. Setkali jste se někdy s těmi lidmi na recepci u skleničky? Jsou ohavní, vážně," říká Farage a vysvětluje, že sám do politiky vstupovat zpočátku nechtěl.
"Nikdy jsem netoužil po kariéře v politice. A pořád netoužím. Jediný důvod, proč jsem tam vstoupil a dlouhou dobu působil, byl, že jsem to cítil jako svoji povinnost.," uvedl muž, který až do svého zvolení do britského parlamentu normálně pracoval.
Od doby, kdy usedl v parlamentu, usiloval o jediné - o vystoupení z EU. "Pomáhal mi k tomu gin a adrenalin," vzpomíná. Sám byl kvůli svým postojů vládou označován za rasistu nebo klauna. Dnes je jedním z nejúspěšnějších politiků své doby, pro to však musel obětovat mnohé.
"Nemám jednoduchý život, je tu hodně agresivity, se kterou se musím vyrovnat. Nemůžu například sám vyjít do ulic Londýna. Úroveň agrese a mrzutosti vůči mé osobě je veliká a konstantní. Nikdy nebudu žít v Londýně normální život," tvrdí.
Reportérovi Daily Mailu následně říká, že by mohl odjet do Spojených států, ale na to je "příliš hrdý Angličan". Farage mluví také o tom, jak se změnily jeho pocity po odchodu z velké politiky. "Jsem v pohodě," tvrdí, i když to podle reportéra tak nevypadá.
Podle něj vypadá na člověka, který si neví rady, co si má počít. "Sebelítost je jednou z věcí, která ochmelku jako jsem já, potká. Takové to sentimentální: 'Co jsem to provedl se svým životem?' Takové myšlenky mě po probuzení napadají. Ale dnes už tolik nepiji, alespoň ne tolik, jako dříve," říká Farage.
Bývalý europoslanec také přiznává, že se občas přistihne při filozofování. "Čím více stárnete, tím více se měníte. To je fakt. Když se ohlédnu zpátky, podívám se na všechno, čím jsem si prošel, tak si pomyslím: 'Udělal bych to samé, kdybych měl možnost se vrátit?'. Samozřejmě, že ano," tvrdí, nicméně nepopírá to, že ne zrovna všechna rozhodnutí byla ideální.
"Znamená to snad, že jsem na své cestě neudělal pár chyb? To víte, že jsem je udělal. Moje rodina a moje děti by si zasloužili, aby si mě užili víc. Dnes je kvůli tomu ze mě třiapadesátiletý muž, který je odříznutý od ženy a je švorc," lituje.
Vysvětluje to jednak komplikovanými vztahy se svojí rodinou a jednak tím, že do politiky prý dával víc peněz, než následně dostal zpátky. "Z politiky nejde získat žádné peníze. Alespoň pokud děláte politiku, jako jsem ji dělal já. Bylo to dvacet let většího utrácení než vydělávání. Měl jsem opravdu velké výdaje," tvrdí.
Farage přiznává, že politika a rodina moc k sobě dohromady nejdou. "Když jste žil prakticky jen s kufrem, rok co rok poháněný ginem, stávalo se hodně věcí. Bylo to nedílnou součástí toho, že jsem nežil ustálený život. Byl abnormální v každém slova smyslu. Žil jsem odděleně, bez rodiny," říká.
"Loni v létě jsem si ale řekl, že to stačilo, nebudu už žít tenhle nesmyslný život. Byl to rok, kdy jsem si musel upravit priority. Dnes už se normálně vídám se svými dětmi, i když ne tolik, jak bych si přál. Ale jsou už dospělé, šly vlastní cestou a já jim to nemůžu zazlívat," vzpomíná bývalý předseda Svobodné strany.
Tu založil v roce 1993 jako jeden z několika členů. Jak tehdy vůbec reagovali lidé na založení politické strany? "To byly samé otázky: Proč to dělám? K čemu mi to je? Proč si ničím podnikání? Podle nich to nedávalo smysl a bylo to šílené," vzpomíná s úsměvem.
"Já jsem odpověděl: 'Nemyslím si, že by to někdo jiný udělal za mě. A já to musím udělat. Možná to nezní logicky, ale já si nejenže myslím, že mám v tomto pravdu. Já to vím.' A to jsem si myslel celých 25 let - že dělám správnou věc," říká Farage.
Jak to vidí dnes? "Docela si užívám každou jednu chvíli, kdy nejsem v centru pozornosti, protože jsem tam byl docela dlouho," myslí si Farage a dodává, že politika "přestala být jeho koníčkem".
"Pochybuji, že kdokoli z politiků pracoval v posledních deseti letech tak tvrdě jako já. Nedělal jsem jen rozhovory a proslovy. Zvedal jsem rozpočty, já jsem dělal všechno. Bylo to sakra těžké," dodává Farage.
Na otázku, jestli tato prohlášení nesouvisejí s egem, odpovídá okamžitě: "Ego má rozhodně každý a ten, kdo tvrdí, že to tak není, říká blbost. Já jsem ale třeba nikdy nedal na nějaké žebříčky popularity, ani jsem nepsal, že jsem předseda strany, na své vizitky. Chci, aby si mě lidé pamatovali pro to, co jsem udělal, to je něco mnohem důležitějšího."
Nigel Farage je rozhodně politikem, který změnil historii své země. Když se dozvěděl o výsledku referenda o vystoupení z EU, byl zrovna ve svém domě ve Westminsteru se svými syny. Ve chvíli, kdy se od nich dozvěděl výsledek, nemohl uvěřit.
"Byl jsem docela v šoku. Byl to neskutečný den. Měl jsem z toho husí kůži. Šli jsme s kluky na snídani, a když jsme se vrátili, David Cameron zrovna podával demisi," vzpomíná. Jak se dívá na výsledek referenda s odstupem?
"Myslím si, že i přes to, že se různé strany chtějí zasadit o to, abychom z Unie nevystoupili, je třeba být optimistický. Ať už si o tom myslíme cokoli," říká s nadějí a dodává, že britský příklad by měl ovlivnit celý svět.
"Rok 2016 není jen výkyvem. Je to skutečná změna ve způsobu, jak budou lidé věřit tomu, co ukazují v televizi, prostřednictvím které jsou jim některé věci označovány jako 'lepší'. Systém se sice brání, jak jen může. Hlas obyčejného lidu se jím však neřídí," dodává na konec Farage.
Témata: Nigel Farage Brexit Velká Británie
