Vědci jsou v šoku. Zjistili, jak skutečně vidí děti!
Máte doma malé dítě a radujete se, že ze své sedačky vidí svět kolem? Nebo si myslíte, že se během jízdy autem kochá výhledem z okénka? Podle lékařů jsou obě možnosti méně než nepravděpodobné. Ačkoliv mají děti stejně velké oči jako dospělí, jejich zrak je nevyvinutý. To způsobuje, že novorozenci ve skutečnosti skoro vůbec nevidí.
Několik nezávislých výzkumů potvrdilo, že děti do jednoho roku mají obrovský problém cokoliv spatřit. Dá se říct, že relativně obstojně vidí na vzdálenost zhruba 25-30 centimetrů, avšak pouze černobíle a navíc rozmazaně. Cokoliv, co je za touto vzdáleností, registrují výhradně pomocí zvuku.
Oko jako takové se přitom začíná vyvíjet už během čtvrtého týdne těhotenství. Zdravé miminko se tak narodí s fungujícím zrakem, který ale ještě není úplně vyvinutý. V období prvních šesti měsíců po porodu se proto u dítěte vyvíjí centrální fixace a konvergence, tedy schopnost zaměřit oči na předmět při pohledu do blízka.
Vidění u novorozenců není tak zralé, aby dokázalo centrálně fixovat, proto děti nedokáží udržet pozornost na jednom nehybném objektu. Nejvíce dítě zajímají předměty, které se pohybují, a kolem pátého měsíce věku už jsou schopny pozorovat předměty pouze očima, nemusí tedy pohybovat hlavou.
Právě schopnost sledovat pohybující se předměty způsobují, že je dítě schopno reagovat na pohyby tváří rodičů. Norští a švédští vědci nemohli dlouho přijít na to, proč se děti dokáží při tak špatném zraku například smát, když na ně rodiče dělají různé "obličeje".
Vědci a lékaři z Ústavu psychologie na univerzitě v Oslu ale nakonec zjistili, že nejde o samotný obličej ani grimasy, nýbrž pohyby svalů, které jsou pro děti zajímavé. Většina věcí, s nimiž se doma v prvních měsících života setkají, se totiž nepohybují, a už vůbec ne ve vzdálenosti několika desítek centimetrů od jejich obličeje. Obličeje rodičů ale ano.
Funkce centrálního vidění a fixace jako taková se pak objevuje zhruba v půlroce života. V tu chvíli začíná být funkční zrakové centrum ostrosti a děti vidí zhruba pět procent toho, co oko dospělého člověka.
V období devíti měsíců je zraková ostrost deset procent. V jednom roce je zraková ostrost asi 20 až 30 procent. V prvním roce života se také začne rozvíjet barevné vidění. Do třech měsíců vidí děti pouze černobíle. Poté se začnou postupně objevovat barvy, od těch základních až po složitější kombinace. Na úrovni duhového spektra jsou poté děti schopny rozeznávat barevnou škálu zhruba od již zmíněného jednoho roku života.
Ani v následujících letech ale není vidění dětí dokonalé. Ve chvíli, kdy začnou chodit a zkoumat svět kolem sebe, mají stále tendenci na objekty sahat, protože jejich oči je nedokáží dobře vykreslit. Stejně tak není výjimkou, že děti občas do něčeho narazí. Některé překážky jejich oko zkrátka neregistruje.
Vývoj zrakových funkcí je ukončen kolem sedmého roku. Dítě by v tomto věku mělo vidět stejně kvalitně jako dospělý člověk.
