Pohádka Nejlepší přítel jako cesta do pekla aneb další propadák ČT?
RECENZE - Vánoce jsou časem pohádek a do jisté míry i přehlídkou nových adeptů, kteří by postupně měli alternovat s těmi zavedenými. Jednou z letošních novinek je další čertovská záležitost Nejlepší přítel, nabízející i určitý morální podtext.
Stačí se podívat do historie a najdeme mnoho "čertovin", kde si peklo přisvojuje když ne vysloveně hlavní, tak aspoň zásadní roli. Není divu, protože nabízí velké množství možností, jak ztvárnit prostředí, které má nahánět hrůzu - a jak už kdysi pravil John Lennon, svět dávno přestali bavit kladní hrdinové a touží po tom soucítit s padouchy a držet jim palce.
Dřevorubec Ondra, sirotek putující krajem, nemá příliš velké štěstí. Okrade ho kamarád Honza a když u lakotného hraběte přijme práci v lese, ztratí se mu darovaný chléb s šátkem od kuchařky Marjánky. Netuší, že v tom má prsty úřednický čert Matelenefolusius, který za okradení smrtelníka musí na svět a postiženému sloužit tak dlouho, dokud se nedozví, že je šťastný jako nikdy v životě. V tomto směru má zástupce pekla, kterého Ondra po seznámení překřtí na Matěje, poměrně snadný úkol, protože jeho "klient" se zakouká do komtesy Terezie. Ta jeho city opětuje, ale je tu hrabivý strýc a hrozba potenciálního soka barona Richarda von Ludelbada. Ondra se ve snaze vyhovět úkolům ze strany hraběte doslova mění před očima, což nelibě nese Terezie, ale těší dalšího čerta Befeleuse, jenž v situaci cítí šanci na zrod nového hříšníka. A zdá se, že uspěje, protože Ondra se hodlá na popud vychytralého barona zbavit nejlepšího přítele, čerta Matěje.
Pokud jsme hovořili o "čertovských" filmech, přes úpornou snahu nelze přejít bez povšimnutí, že Nejlepší přítel odkazuje tu víc, tu méně na známé tituly. Nejde jenom o vynikající S čerty nejsou žerty (1984) či televizního Čertova švagra, novinka totiž využívá ve své dějové linii i spojení s legendární Dívkou na koštěti (1971), neboť i tady se nakonec "podpozemskému" příslušníku pekelné říše ze země nechce. Ani motiv pochybného aristokrata, ze kterého se vyklube prachsprostý lapka, nevidíme v pohádkovém příběhu poprvé. Snímku chybí originalita a jen těžko budeme hledat nějaký zásadní dějový zvrat, jenž bychom neznali. Budiž, namítne někdo, je to pohádka a ty mají své zákonitosti, jenže že to jde dokazuje například Přání k mání (recenze zde).
Po stránce řemeslné lze vyslovit jednoznačnou pochvalu ztvárnění Luciferova panství - peklo je opravdu výborně pojato, skoro bychom mohli říci moderně, takže místy evokuje dokonce nějaký úřad. Bohužel podobné to není už na člověčím světě, kde se zdá, jakoby scénáristka nevěděla, jak si s rozpracovaným příběhem počít. Jistě, nemá k dispozici časový prostor o rozloze nekonečných seriálů a la Ulice nebo Ordinace bůhví odkud, ale změny postav jsou krkolomné a natolik náhlé, že to je i na pohádku málo uvěřitelné. Ba co víc, vytrácí se z ní onen morální aspekt, protože charakterový pokles je vlastně omluvitelný zamilovaností (jakkoli to hlavní postava neakceptuje). Je to takový běh od zdi ke zdi, opět motivovaný pouze přáním tvůrců, nikoli situacemi vyplývajícími z děje.
Prostředí se kromě pekla soustředí výhradně na zámek Ploskovice, jemuž po krátkou chvíli konkuruje na druhém konci republiky umístěná Hluboká nad Vltavou - kouzlo televizní techniky nám oba architektonické skvosty postaví naproti sobě. I přes atraktivní prostředí, jehož filmaři opravdu hojně využívají, vychází ze všeho nejlépe už zmíněné peklo, pochopitelně vytvořené v ateliérech.
Zdeněk Piškula má našlápnuto k tomu, aby kráčel ve šlépějích Ivana Luťanského, ale jeho Ondra nemá příliš co hrát. Chybí mu větší propracovanost, černobílé pojetí bez přechodu působí příliš násilně. Jeho přítel Matěj je na tom o kousek lépe, ale i on je příliš schématický, bez onoho zásadního přerodu z čerta na zemi z donucení v čerta po zemi toužícím (jen dodejme, že tuto postavu nadaboval Robert Hájek). Otázkou je, proč byla do role komtesy obsazena Kristína Svarinská, jíž musela hlas propůjčit Marika Šoposká, ale rozpačité pojetí veskrze kladné aristokratky s grácií a jistotou přebije živelná Hana Vagnerová. Ondřeje Sokola bohužel poněkud sráží mírně infantilní pojetí jeho postavy, až si říkáme, jak vůbec mohl něco uzmout. Proto mezi nejlepší výkony lze vyzdvihnout už zasloužilého Lucifera Františka Němce a pak Jiřího Langmajera, jehož utajený Befeleus má všechno, co dělá čerta čertem.
Těžko říci, komu je pohádka určena. Má velice povedené pasáže, které ale spíš působí satiricky ve vztahu k současné době, jinak její pojetí hodně úporně postupuje vpřed a vypomáhá si násilnými skoky. Mluvit v jejím případě o velké výpravnosti je tak trochu podtrh na diváka, nejmenší diváci v ní budou obtížně hledat onen hlavní motiv. Chybí ji originalita a větší švih, těžko tedy nahradí letité evergreeny okupující vánoční programy po dlouhý čas. Na druhou stranu lze předpokládat, že si svůj okruh příznivců najde, protože nabízí několik sympatických momentů, které mohou uvíznout v paměti.
Celkové hodnocení: 60 %
NEJLEPŠÍ PŘÍTEL
Hrají: Zdeněk Piškula (dřevorubec Ondra), Kristína Svarinská (komtesa Terezie), Marek Adamczyk (čert Matelenefolusius/Matěj), Jiří Lábus (hrabě), Hana Vagnerová (kuchařka Marjánka), Jiří Langmajer (čert Befeleus), František Němec (Lucifer), Ondřej Sokol (baron Richard von Ludelbad), Pavel Liška (hlas plamínku v tabatěrce), Pavel Zedníček (sedlák), Jitka Sedláčková (selka), Petr Stach (baronův kumpán)
Scénář: Lucie KonášováKamera: Martin ŠáchaHudba: Aleš BřezinaRežie: Karel Janák
ČR, 2017, 97 min., rodinný/pohádkaVysíláno: ČT1, 25. 12. 2017
