Zemřel herec Jean Rochefort (†87), hvězda Angeliky nebo Velkého blondýna!
Komediálním uměním, ale i francouzským šarmem a mužností disponoval herec Jean Rochefort, jehož život se dnes uzavřel ve věku 87 let. Jako komik exceloval například ve filmech Velký blondýn s černou botou a Návrat velkého blondýna v 70. letech. A jeho dramatické herectví mu vyneslo celkem tři Césary, toho posledního v roce 1999 za celoživotní dílo a přínos francouzské kinematografii.
Rochefort natočil více než stovku filmových rolí, a i když řada z nich byla hlavních, největší proslulost mu přinesly výrazné role vedlejší, které vytvořil po boku slavnějších kolegů - například Jeana-Paula Belmonda ve snímcích Cartouche a Muž z Hongkongu či Michele Mercierové v sérii o Angelice. V Angelice byl bývalým advokátem a později velitelem královské policie Degrezem.
Herectví studoval Rochefort, narozený 29. dubna 1930, v Paříži a posléze na konzervatoři v Nantes, kde se seznámil mimo jiné právě s Belmondem.
Své komediální nadání uplatnil nejprve v divadelním souboru, s nímž často vystupoval v kabaretech, aby postupně přešel k náročnějšímu herectví v avantgardních divadelních společnostech. Působil krátce také v Národním divadle, kde byl partnerem Gérarda Philipa.
Mladý, talentovaný a hezký herec hrál skvěle klasiku i moderní dramata či komedie a zákonitě nemohl ujít pozornosti filmařů. Od poloviny 50. let se začal objevovat i ve filmu a televizi.
Svůj první film natočil v roce 1956 a jmenoval se Setkání v Paříži. Vytvořil v něm podobně jako v řadě dalších filmů vedlejší roli, v níž uplatnil svůj komediální talent. Postupně se stal skvělým "přihrávačem" slavnějších kolegů a nezřídka svým výkonem zastínil i hvězdy francouzského filmu, k nimž se sám přiřadil až v sedmdesátých letech.
I když hrál postavy záporné, dokázal do nich dát notný kus lidství, nadsázky a humoru, takže nepůsobily plošně a odpudivě, právě naopak - některé jeho "černé typy" si diváci oblíbili.
Ve zmíněné dvojici filmů o Velkém blondýnovi si zahrál jedinečného šéfa výzvědné služby Touloseho, který rozehrává geniální špionážní partie.
Objevil se v kriminálních filmech Čas k umírání či Nevinní se špinavýma rukama, v psychologických dramatech Krab-bubeník nebo Studený pot, v historických freskách typu Slavnost začíná, Kapitán Fracasse či Železná maska.
Často stál před kamerou jako jedinečný svůdce, čemuž napovídají i názvy filmů Sukničkář, Nenávidím blondýnky, Bože, jak hluboko jsem klesla či Záletník z roku 1976. Tato komedie patří k jeho nejlepším.
V pozdější době začal ztělesňovat stárnoucí muže, kteří se musí smířit s tím, že leccos nebude takové jako dřív nebo už také nebude vůbec - například ve filmu Manžel kadeřnice. Řadu filmů natočil také v Itálii a velmi často vystupoval v televizi.
Poprvé se oženil v roce 1960 s polskou fyzičkou Aleksandrou Moscwaovou, od konce osmdesátých let byla jeho ženou Françoise Vidalová.
Rochefort měl zvláštního koníčka - věnoval se chovu dostihových koní a jeho stáj patřila ve Francii k uznávaným.
Témata: Jean Rochefort úmrtí
