Johna Lennona před 37 lety zastřelil Mark David Chapman. Co se tehdy vlastně stalo?

Happening Bed-In Johna Lennona a Yoko Ono v Amsterodamu (1969). 3

Autor: Pavelka, stars24.cz

8. prosince 2017 5:31

Evropa se probudila do 9. prosince 1980 za zvuků písní Beatles a Johna Lennona. A také se zprávou, která pro mnohé, jak uvedl Daily Mirror, znamenala „… poslední zabouchnutí dveří za vlastním mládím.“ Tisíce kilometrů západním směrem, ještě před půlnocí, totiž výstřely Marka Davida Chapmana definitivně a tragicky rozhodly často kladenou otázku, zda se ještě někdy sejdou legendární Beatles.

John Lennon byl zván „bouřlivákem a humanistou". Jeho chování, názory a často vědomé provokace nebyly po chuti mnoha lidem a dá se říci, že nemálo z nich si výroky muže, jenž byl také označován za jako spiritus agens nebo enfant terrible slavných Fab Four, dobře pamatovalo a jen čekalo na chvíli, kdy mu to budou moci i s úroky vrátit. Jenže nějaký čas to nebylo možné. Beatles byli tabu pro svou slávu, ale také pro obrovský příliv financí do britské státní pokladny – nakonec i to byl důvod, proč dostali v roce 1964 Řád britského imperia (MBE – jedno z nejméně významných vyznamenání ostrovní říše). John viděl za medailí ústupky a podle toho se k ní choval, zavěsil ji v příbytku své tety Mimi nad televizor a dál se o ní nezajímal.

John Winston Lennon se narodil 9. října 1940 při jednom z nejhorších náletů luftwaffe na Velkou Británii. Snad proto dostal od své matky ono prostřední jméno dle ministerského předsedy jako naději a víru v přežití. Je známo, že Johnovo dětství bylo spojeno s liverpoolským Mendipsem, kde žil u matčiny sestry Mimi Smith, protože jeho otec Alfred během války pašoval alkohol a nechal se zavřít, matka se o syna zajímala méně, než by se slušelo a patřilo. Celé Johnovo dětství bylo neustálým konfliktem mezi přísnou tetou a občasnými návštěvami matky Julie, které většinou výchovné metody její sestry značně podkopaly. Jak sám Lennon později v mnohých rozhovorech připustil, Julia Stanley měla na jeho život nemalý vliv právě tím, že se k němu chovala spíš jako přítelkyně. O to bolestněji jej zasáhla její smrt, když ji v roce 1958 na ulici po jedné návštěvě u sestry a syna srazil a zabil opilý bývalý policista ve voze. Nemálo životopisců je přesvědčeno, že právě smrt matky byla důvodem následného Lennonova sarkasmu a černého humoru.

Prapůvod Beatles byl Johnovým počinem – skupina The Quarry Men (či Quarrymen) později často měnila své názvy, někdy i několikrát během jednoho koncertu. John byl ale stále považován za vedoucí osobnost, až s příchodem Paula McCartneyho se jeho vliv, zejména v oblasti následných autorských pokusů, začal dělit mezi ně. Kariéru Beatles však nastartoval až příchod druhého manažera Briana Epsteina, do té doby byla skupina sice uznávanou, ale pořád jen provinční liverpoolskou sestavou.

BEATLES (NOT) FOREVER

Lennon se postupem času stal rebelem skupiny – opíjel se na povinných recepcích, urážel hosty, majících pouze zájem se ve společnosti Beatles zviditelnit, pronášel výroky, které manažer Epstein či uhlazený McCartney horko těžko žehlili. Do této doby spadá i největší Johnův malér, který však paradoxně nebyl zamýšlený – Lennon při rozhovoru s reportérkou Mauren Cleave v únoru 1966 pronesl výrok o upadající roli církve a náboženství zakončený známým „Beatles jsou slavnější než Ježíš!" V Británii, kde rozhovor v březnu otiskl Standard Evening, jej nikdo nekomentoval, ale v USA spustil doslova hysterii, zejména v jižní části země. Desky Beatles se pálily na hranicích, ničily se memorabilie, rozhlasové stanice zakazovaly vysílání jejich písní, duchovní hrozili věřícím exkomunikací, pokud by náhodou měli v úmyslu navštívit koncert skupiny při chystaném americkém turné, a nechvalně známý Ku-Klux-Klan hrozil jejich fyzickou likvidací. Lennon se na počátku amerického turné pokusil nedorozumění vysvětlit, ale když zjistil, že novinářům jde jen o to ho ponížit a vůbec ho neposlouchají, omluvil se a vzápětí vmetl Americe do tváře svůj názor na válku ve Vietnamu. A bylo zase zle. Není divu, že americké turné bylo vůbec posledním a Beatles už potom na koncertní činnost rezignovali.

Není třeba nijak skrývat fakt, že se Lennon potýkal s drogovou závislostí a často propadal depresím. Navíc se mu hroutilo manželství s Cynthií Powell, trvající od 23. srpna 1962. Svého syna Johna Charlese Juliana (*8. 4. 1963) prakticky neviděl, takže citová vazba na rodinu byla téměř nulová. Když Beatles přešli z pódií do nahrávacích studií, ocital se ve svém sídle v Kenwood ve stavech totální otupělosti. Částečně ho z nich vytrhlo natáčení filmu How I Won The War podle knihy Patricka Ryana; kvůli filmu se nechal ostříhat, což novináři brali jako neklamný důkaz blížícího se rozpadu Beatles. Pak se udála věc, která Johnův život zcela převrátila.

YOKO

Na seznámení Yoko a Johna je pikantní, že si vlastně nikdo nevzpomíná, kdy se ti dva poprvé potkali. Jsou známa svědectví, že se Yoko zajímala o Paula, těžko ovšem říci, nakolik jsou seriózní. Každopádně se Lennon a paní Ono (v té době podruhé vdaná) setkali v Indica Gallery a následovalo velice rychlé sbližování, opentlené velkým množství happeningů a událostí, nad kterými kdekdo kroutil hlavou. John, jenž na začátku roku 1967 přestál nebezpečnou automobilovou nehodu,  ještě s Cynthií a ostatními Beatles s manželkami a partnerkami absolvoval meditaci v Indii v ashramu Yogi Maharishi Maneshe, ale duchem už byl definitivně u drobné Japonky, které psal z Rishikeshi několikastránkové dopisy. Po návratu oznámil své choti, že se hodlá rozvést, ale návrh nakonec podala v srpnu 1968 Cynthia, protože vyšlo najevo, že Yoko čeká s Johnem dítě. Pak přišly dva černé měsíce – 18. října byli John a Yoko zatčeni za přechovávání hašiše (následujícího dne byli na kauci propuštěni), tři neděle poté do rozjitřené nálady vstoupila dvojice Lennon-Ono se svým skandálním albem Unfinished Music No. 1 – Two Virgins. Důvodem byl obal desky, na jehož přední straně byli zachyceni nazí. Šéf gramofonové společnosti EMI sir Joseph Lockwood byl návrhem pobouřen: „Proboha, proč jste tam nedali Paula, ten aspoň vypadá hezky," a distribuci desky v rámci EMI zakázal, takže nakonec vyšla na značce Track Records, patřícímu skupině The Who. 21. listopadu Yoko potratila a o týden později se nenaplnily nejčernější obavy, že soudní rozhodnutí povede k deportaci Japonky ze země (Ono měla americkou státní příslušnost), Lennon byl potrestán pokutou 150 liber, ovšem daleko větší potíže mu toto přelíčení přineslo později.

Další eskapády zamilovaného páru popsalo bezpočet publikací, dodejme jen, že Yoko se v únoru 1969 konečně rozvedla s druhým chotěm Tony Coxem a po 46 dnech se na Gibraltaru stala paní Lennonovou. Poté vyrazila dvojice na svéráznou mírovou misi, provázenou slavnými happeningy bed-in a bag-in, a po zastávkách v Amsterdamu, Vídni a na Bahamách natáčí John za přítomnosti náhodných hostů v pokoji montrealského hotelu slavný singl Give Peace a Chance. Mezitím probíhají komplikovaná jednání s ostatními Beatles a novým manažerem Kleinem (Epstein byl v srpnu 1967 nalezen mrtev ve svém bytě) a zejména neshody s Paulem vedou k neudržitelnému stavu Beatles. Rozpory dosáhnou takové hranice, že členové skupiny odmítají společně nadále spolupracovat. John má v červenci další vážnou nehodu, tentokrát s Yoko, její dcerou a jeho synem – a má opravdu velké štěstí, že všichni přežijí.

POWER TO THE PEOPLE

Beatles Lennona nezajímají, aspoň se ale vzepne a dokáže s Paulem, Georgem a Ringem vybudovat nádherný pomník na rozloučenou – album Abbey Road. Potom se vrhá do mírových aktivit, účastní se demonstrací, vydává úspěšný singl Instant Karma (jehož slogan později oslovuje zákazníky firmy Nike), rozzuří královský dvůr, když jako protest proti vojenským akcím Velké Británie a USA vrací v listopadu 1969 královně Řád britského impéria. Účastní se několika koncertů, nahrává své první smysluplné album (experimenty ve stylu Nedokončené hudby opravdu za rozumná považovat nejde), opět se stane terčem médií, když jsou jeho drobné perokresby, vystavené pod souhrnným názvem Bag One označeny za pornografické a výstava je zakázána (později soud rozhodne, že šlo o neopodstatněné nařčení). Především vygraduje svou mírovou snahu vyhlášením vlastního státu pojmenovaného Nutopia. Jde s Yoko tak daleko, že prosazuje její přijetí mezi členy OSN a pro sebe a svou manželku, jako dva vyslance, žádá diplomatickou imunitu. Rozvíjí také umělecké ambice Yoko, ovšem ty mají spíš podobu provokativních šíleností (jako její proslulý půldruhahodinový film skládající se z 365 záběrů nahých pozadí). Vydává další úderný, ovšem zdaleka ne tak úspěšný singl Power To The People a sám sebe považuje za mluvčího dělnické třídy. Tohle období nadšené agitace za světový mír (John dokonce žádal, aby se od roku 1971 změnilo číslování letopočtů a tento rok byl považován jako první rok po míru) skončilo protikladem v podobě terapie na klinice Arthura Janova, kde se John a Yoko chtěli vypořádat se svou minulostí. Nezabránili však dalšímu potratu a po třech letech horečné aktivity se rozhodli přesídlit do USA.

GOD BLESS... LENNON

Země neomezených možností však nepřivítala Johna nijak přívětivě. Jeho názory a aktivity se vůbec nelíbily Nixonovým úředníkům a tak na rozdíl od Yoko, která americké občanství měla, dostal Lennon pouze turistické vízum a FBI se mu záhy pověsila na paty. Fascikl s jeho jménem bytněl a rostl – veškeré jeho činnosti byly mapovány, byl mu odposloucháván telefon a když se blížila doba vypršení jeho víza, bylo striktně zamítnuto další prodloužení. Nyní dohnala Johna jeho minulost, oněch 219 zrnek cannabisu, kvůli nimž byl v roce 1968 odsouzen, bylo nyní záminkou, aby mu úředníci Jejího Veličenstva zamítli návrat do Velké Británie. Co bylo Lennonovi platné, že se účastnil charitativní akce pro děti z nemocnice Willowbrook na známém koncertě v New Yorku (existuje z něj filmový a hudební záznam) a podstatně přispěl do celkové sumy 1,5 milionu dolarů. Tlak a obavy z možného vyhostění ze země nakonec přispěly i ke krizi mezi ním a Yoko – výsledkem bylo osmnáctiměsíční odloučení nazývané The Lost Weekend. Až později vyšlo najevo, že Lennonovo bohatýrské tažení americkými bary napříč zemí s kamarády hudebníky (např. Keith Moon či Harry Nilsson) měla Yoko pod kontrolou.

Vláda USA mu dala poslední ultimatum – 8. září 1974 mělo být jeho posledním dnem na americkém území. Jenže v té době už bytněla aféra Watergate, a protože Lennon neměl v USA jen odpůrce, záhy se provalily nezákonné praktiky vládních organizací týkající se jeho osoby. Pak už nestálo nic v cestě, aby mohl pobývat na území USA legálně. Dostal onu pověstnou „zelenou kartu" pod číslem A-17-597-321 a v den jeho pětatřicátých narozenin mu Yoko porodila jejich vysněné dítě. Chlapec dostal jméno Sean Ono Tara Lennon. A jeho pyšný otec krátce poté oznámil, že se stahuje z uměleckého světa.

PODIVNÝ ZPŮSOB SMRTI

Po pět let bylo o Lennonovi slyšet pouze ve spojitosti s odkazem Beatles, případně o jeho nehudebních aktivitách, mezi něž patřil i chov krav. Daleko víc byla v hledáčku médií Yoko, která převzala za svého manžela veškeré obchodní záležitosti. Byla to také ona, kdo rozhodující měrou přispěl v roce 1977 k odmítnutí jednorázového spojení Beatles pro dobročinné účely.

V druhé polovině roku 1980 se John náhle objevil na hudebním trhu s albem Double Fantasy. Je známa dojemná historka, že Sean viděl u sousedu LP Yellow Submarine a překvapen začal klást Johnovi otázky, za byl skutečně jedním z Beatles. A Lennon to viděl jako znamení, že ještě má na hudebním poli co dokázat. Absolvoval také předlouhý rozhovor pro časopis Playboy s Davidem Sheffem a plánoval nejen další desku, ale také návrat na koncertní pódia. Naposledy na něm stál jako host Eltona Johna v Madison Square Garden v listopadu 1974 u příležitosti Díkuvzdání.

Všechno překazil pětadvacetiletý Mark David Chapman. Muž, který tvrdil, že on sám je Lennon a toho nepravého musel zlikvidovat, ho 8. prosince 1980, krátce před třiadvacátou hodinou newyorského času, zasáhl čtyřmi střelami přímo před jeho sídlem Dakota na Manhattanu, kam se John s Yoko vraceli po nahrávací frekvenci. Lennon byl převezen do nedaleké St. Luke's-Rooseveltovy nemocnice, ale dr. Stephan Lynn ho necelou čtvrthodinu po jedenácté večerní prohlásil za mrtvého.

Okamžitě po jeho smrti se začaly scházet v New Yorku davy lidí, zmatení a neschopní pochopit, proč Lennon musel zemřít – postupně se podobné obrázky odehrávaly po celém světě. Chapman byl odsouzen k doživotnímu vězení a přes sedm žádosti o podmínečné propuštění nadále dlí za mřížemi (poslední odmítnutí se datuje do srpna 2012). Jeho výpovědi byly plné rozporů a dokonce vyvolaly v jednu chvíli dojem, že Lennonova smrt byla součástí rozsáhlého spiknutí. Krátce nato však Champan prohlásil, že hodlal zabít i ostatní členy plus několik známých herců, poté zase že šlo o náhlé hnutí mysli, vyhrožoval zpoza vězeňských zdí Yoko i Seanovi, takže nejeden novinář dospěl k názoru, že jde buď o vyšinutého jedince nebo velice chytrého člověka umně zametajícího stopy.

Stojí za zmínku, že krátce po Johnově smrti na pražském Velkopřevorském náměstí (nedaleko Karlova mostu) vznikl symbolický pomník Johna Lennona, zakrátko „oblíbené" dostaveníčko Lennonových ctitelů a Státní bezpečnosti. Zeď, pro níž se vžil název Duhová, byla opakovaně přemalovávána, autoři nápisů či pouzí návštěvníci prověřováni. Po revoluci se jenom změnily formy, nikoli však důsledek – zeď byla překrývána barvou tentokrát nikoli z důvodů politických, nýbrž majetkových. I tak může ničit odkaz hrdinů.

John Winston Ono Lennon nechal světu víc než jen několik desítek nádherných písní, několik skladeb nepříliš vyvedených, něco kontroverzních akcí a dvou synů, kteří se rovněž vydali na cestu, po níž kráčel jejich otec. Jeho život je příběh, který se dá opakovaně číst a pokaždé dospějeme k tomu, že ho lze chápat vždy trochu jinak.

Témata: John Lennon Mark David Chapman (vrah J. Lennona)