Pohádkový herec Oldřich Dědek: Koktal ve filmu i ve skutečnosti, pak přišel o část plic

Oldřich Dědek

Autor: ČTK

28. srpna 2022 16:51

Koktající Kokoška patří k nezapomenutelným postavám českých pohádek. Málokdo ovšem ví, že herec, kterého si pamatujeme především díky pohádce Šíleně smutná princezna, byl také velmi nadaný zpěvák, který působil dokonce i v Národním divadle.

Všestranně nadaný Oldřich Dědek se narodil v dubnu 1920 v Novém Jičíně. V roce 1939 absolvoval ostravskou obchodní akademii a začal se pěvecky školit u T. Pattiery, L. Kadeřábka a E. Fierlingerové. Odešel do Prahy a vystupoval s Tanečním orchestrem Jaroslava Maliny a B. Bryena. V té době používal pseudonym Oldřich Horský.

Později působil jako herec, operetní a operní zpěvák a tanečník v pražském Národním divadle či v souboru Národního divadla v Brně nebo v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a Armádní opeře. Objevoval se ovšem také v různých zábavných estrádách a zábavných pořadech. Později se musel své kariéry vzdát a ze zdravotních důvodů odešel do invalidního důchodu.

Dědek byl tenorem buffo a na jevištích diváky udivoval svou pěveckou zdatností a zejména tou fyzickou, kdy při zpívání na jevišti dělal skok o tyči, cvičení na hrazdě, stojku na klavíru a podobné psí kusy.. Byl dobrým představitelem menších a epizodních komických i tragických postav.

Na filmovém plátně se poprvé objevil jako obchodvedoucí Kubiš ve Fričově komedii Polibek ze stadionu z roku 1947 a ve stejném roce si zahrál šantánového zpěváka Pinka v Radokově a Sádkově komedii Parohy. Právě zde měl Dědek možnost předvést něco ze svého klaunského a akrobatického estrádního umění. Často ho obsazovali režiséři Alfréd Radok, Martin Frič a Bořivoj Zeman.

Zahrál si také bubeníka Kalouska v Klosově a Kadárově komedii Hudba z Marsu (1955) nebo zvídavého policistu v sci – Fi komedii Oldřicha Lipského Zabil jsem Einsteina, pánové… (1969).

Divákům navždy zůstal v paměti jako představitel oblíbených koktavých postav ve třech pohádkách. V Pyšné princezně (1952) Bořivoje Zemana sehrál zrádného rádce a ceremoniáře, v havířské pohádce Dařbuján a Pandrhola (1959) se objevil jako doktor, pídící se o příznacích podivné nemoci Moribundus a v Zemanově hudební pohádkové komedii Šíleně smutná princezna (1968) diváky dodnes baví jako ceremoniář a vrchní královský obveselovatel Kokoška z Kokoří. Málokdo přitom ví, že tyto role mu byly opravdu sedly, Dědek totiž koktal i ve skutečném životě.

V pozdějších letech se jeho zdravotní stav povážlivě zhoršoval, prodělal operaci slinivky břišní, dostal cukrovku a přišel o část plic. Poté skončil v invalidním důchodu a práci se již příliš věnovat nemohl. Naposledy zazněl jeho hlas v silvestrovském pořadu Československého rozhlasu v roce 1972, na němž se podílel jako jeden z vypravěčů anekdot. Dědek zemřel předčasně po komplikacích s cukrovkou a po selhání ledvin 5. srpna 1973 v Praze ve věku padesáti tří let.

Témata: Oldřich Dědek