Jaké bylo tajemství Vladimíra Menšíka?

"Byl to génius a patří do svaté trojice českých komiků vedle Vlasty Buriana a Jana Wericha. Všichni ostatní jsou pouze jejich apoštolové," prohlásil o něm režisér Miloš Forman.

Jeho herectví bylo přirozené a civilní. "Šla z něj prostě pravda," říká o něm dcera Martina. Dovedl odbourat herecké kolegy vlastní verzí textu scénáře a dohnat k šílenství režiséry tendencí autorsky obohacovat svou roli: "Sem se mi dívej, a jak to v nich zhasne, je to tvoje," ukázal na své oči v rozhovoru s Janou Hlaváčovou, když si stěžovala, že nepozná, kdy má sama začít mluvit.

Do všeho se vrhal s příznačnou vitalitou a vášní. Zároveň měl v sobě kus furiantství, které tak jedinečně ztvárnil v Kachyňových Láskách mezi kapkami deště (1979). Další jeho výraznou rolí byl i Jořka s pyřkem ve filmu Všichni dobří rodáci (1968).

S typickým optimismem a elánem celý život zápasil s astmatem. "Každý tátův záchvat byl bitvou o život," vzpomíná syn Honza. "Dusil se, šlo jen o to urvat pro sebe trochu dechu." Z nemocnice utíkal do práce a domů. "Stárneme a je třeba toho tolik stihnout," říkal a s ohromnou vitalitou se valil dál.

Jeho boj s alkoholem se promítl i do prožitku klíčových dramatických rolí v televizních inscenacích Tažní ptáci a Dobří holubi se vracejí. Jako prototyp středověkého barbara si ho vybral František Vláčil do Markéty Lazarové (1967).

Ale nejvíce jej lid miloval v komediálních rolích ve filmech a v televizních pořadech. Točil s Vojtěchem Jasným, Karlem Kachyňou, Václavem Vorlíčkem, Jiřím Menzlem, Ester Krumbachovou, Zdeňkem Podskalským, Františkem Filipem a dalšími. Celkem na 120 rolí.

Umělce národem milovaného, s pozdějším oceněním národní, z něj udělala televize. Stal se hvězdou televizních Silvestrů a oblíbeným moderátorem Bakalářů. Jeho typický styl se zakládal na rychlém drmolení a spoustě odboček v příběhu.

Už od dětství měl velkou touhu předvádět se, bavit lidi. Narodil se 9. října 1929 v Ivančicích. Až po jeho smrti se zjistilo, že celá léta uváděl jiný rok narození. Navíc byl rodným jménem Vladislav po otci, ale pak si jej, prý na přání E. F. Buriana, změnil na Vladimír. Burian ho objevil ve Vesnickém divadle, kde Menšík hrál po vystudování JAMU. Ale dlouho u něj nevydržel a stal se filmovým hercem.

"Baví mě hrát postavy, které se prodírají životem pomocí vlastních schopností a důvtipu," říkal. A rovněž příznačně se často se v rozhovorech s ním vyskytuje slovo pokora.

Jeho talent měl univerzálnější rysy - krásně zpíval, zručně a rád kreslil, jedním tahem karikatury, viněty na lahve moravské slivovice... Miloval řízení auta, jezdil republikou křížem krážem jako jeden z prvních herců, kteří začali jezdit s vlastním pořadem. A byl též vášnivým čtenářem.

Dvakrát ženatý vítěz řady diváckých anket o nejpopulárnějšího herce, jenž měl podle vlastních slov až sedm dětí (oficiálně se uvádějí čtyři), sehrál svou poslední roli ve filmu Dobří holubi se vracejí (1988).

Celoživotní nemoc přiživoval kouřením a alkoholem. Když se naposledy objevil v televizní Abecedě, musela ho Jitka Molavcová podpírat. Dva dny nato, 29. května 1988, v Brně zemřel.

Témata: Vladimír Menšík