"Česká Shirley" Jiřina Bohdalová hrála i za první republiky

Jiřina Bohdalová a Yvetta Blanarovičová 17

Autor: Jan Novák, stars24.cz, ČTK

1. května 2021 6:20

Před kamerou stála Jiřina Bohdalová už jako malá, její cesta k herectví ale nebyla snadná. Zvládla ji, vybavena nekonečnou energií, talentem, bezprostředností a odhodláním nedat se. A dokázala si získat diváky, kteří ji už šest desítek let milují ve filmu, na divadle i v televizních estrádách. A již několik generací má z dětství uložený v paměti její hlas z večerníčků. "Bohdalka" prostě patří k českému rodinnému stříbru. V pondělí 3. května oslaví úctyhodné devadesátiny.

Kromě veseloher, různých estrádních skečů a Televarieté, v nichž byla skvělou partnerkou Vladimíru Dvořákovi, postupně vynikla i v tragikomických a charakterních rolích. Z filmů to byly Hvězda zvaná Pelyněk režiséra Martina Friče, válečný film z roku 1964, kde se sešla se svou životní láskou Radoslavem Brzobohatým, dále trezorové Ucho Karla Kachyni, kde excelovala s Brzobohatým v hlavní roli, a již porevoluční Fany téhož režiséra.

Na jevišti sehrála výrazné dramatické role mimo jiné v Idiotce, Hedě Gabblerové, Podivné paní Savageové nebo třeba v Láskách paní Katty. V televizi zase v Návštěvě staré dámy či v inscenaci Kat nepočká. A ostatně i její komediální postavy většinou do smíchu mísí trochu slz.

Před kamerou stála "Jiřinka" poprvé v šesti letech. Narodila se 3. května 1931 v rodině truhláře a služebné, která se věnovala ochotnickému divadlu. Poprvé si zahrála v grotesce Pižla a Žižla na cestách holčičku v parku, která nabídne chudým komikům svačinu. Psal se rok 1937 a malou herečku tehdy nazvali českou Shirley.

V osmi letech se objevila ve filmu Zlatý člověk a v devíti ve snímku Madla zpívá Evropě. "Sehrála jsem v první republice tři filmy a ten první, ale to nikde neříkejte, byl ještě němej. Tak nějak skončila ta moje první dekáda," prozradila v rozhovoru.

A ta druhá byla náročná. Na DAMU ji vzali až napotřetí, studium herectví ale musela přerušit kvůli zatčení svého otce za protistátní činnost a taky proto, že se narychlo vdávala, v roce 1954 za inženýra Břetislava Staše. Na cestě už byla dcera Simona.

DAMU pak v roce 1957 dostudovala přes to, že se musela starat o dceru, maminku i mladší sestru: "Provázel mě strach, obava o existenci, naděje, že táta v kriminále přežije a že navzdory všemu zlému dostuduju, že holka bude zdravá, manželství se mi nerozpadne, že se z toho všeho doma nezblázníme," svěřila se v tisku. Její otec ve vězení strávil sedm let a v roce 2016 obdržel in memoriam osvědčení o účasti na protikomunistickém odboji.

Po škole začínala Bohdalová u Jana Wericha v Divadle ABC. Právě kvůli Werichovi ji kontaktovala Státní bezpečnost, herečka však informace o něm odmítla předávat. Přesto ji Státní bezpečnost od konce 50. let vedla jako agentku a teprve až roku 2004 soud konstatoval, že byla ve svazcích StB vedena neoprávněně. Bohdalová tehdy uspěla u vrchního soudu se žádostí o výmaz svého jména ze seznamů spolupracovníků.

Od roku 1967 zakotvila na Vinohradech, kde vynikla třeba v Kočičí hře. Jiří Hubač pro ni napsal Kláru z Domu na nebesích či Josefínu ve hře Generálka. Od roku 2005 působí v Divadle Na Jezerce, kde vytvořila titulní role v inscenacích Lásky paní Katty, Paní plukovníková a nejnověji roli Fonsie v inscenaci Gin Game, v jevištním partnerství s Milanem Kňažkem.

Před filmovou kamerou zazářila od 60. let nejen jako Dáma na kolejích, ale i ve snímcích Ženy v ofsajdu, Čtyři vraždy stačí, drahoušku či v rozverné komedii Světáci režiséra Zdeňka Podskalského. A životní roli dostala ve zmíněném Kachyňově Uchu (1970), kritikou i diváky ceněném, které ale zamířilo do trezoru a k divákům se dostalo až po dvaceti letech.

Za Brzobohatého se Bohdalová i provdala, ale na začátku 80. let se kvůli jeho novému vztahu rozvedli. Sešla se s ním před kamerou opět na sklonku jeho života v roce 2012 ve filmu Vrásky z lásky režiséra Jiřího Stracha, její výkon byl nominován na Českého lva. Se stejným režisérem natočila v roce 2019 televizní psychologické drama Klec, které získalo vloni zvláštní cenu poroty na festivalu Seoul International Drama Awards.

V období normalizace Bohdalová moc netočila hlavně kvůli tomu, že v roce 1970 svědčila na svatbě Jeleny Mašínové a spisovatele Pavla Kohouta a že její sestra Jaroslava emigrovala do Švédska.

O to víc vynikla v televizi, kde už v 60. letech zaujala především děti svým typickým hlasem, v roli vypravěčky Příběhů ovčí babičky, Křemílka a Vochomůrky, Broučků, Pohádek z mechu a kapradí či ve večerníčku Rákosníček a hvězdy. .

A hrála i ve slavných seriálech - pro děti o Panu Tau, pro dospělé v F. L. Věkovi či v Chalupářích. Také ve čtyřdílném filmu Přítelkyně z domu smutku režiséra Hynka Bočana. A její spolupráce s Dvořákem v Televarieté trvala přes 40 let.

Úspěch ji provází i v porevolučním období - za již zmíněnou roli oligofreničky Fany ve stejnojmenném snímku z roku 1995 si odnesla Českého lva. Dalšího má za hlavní roli v pohádce Nesmrtelná teta z roku 1993.

Když na Tháliích v roce 2011 přebírala "Bohdalka" cenu za celoživotní dílo, pohrozila v nadsázce publiku, že "pokoj ještě nedá". A v předvečer oslavy svých devadesátin se svěřila se svou vírou, že s humorem a nadhledem jde v životě všechno líp. Také prozradila své životní krédo: "Dělat jen to, na co stačím a lámat si hlavu jenom tím, co můžu ovlivnit."

Témata: Jiřina Bohdalová