Děsivá smrt partnera Ivety Bartošové? "Knoflíky lásky" (†25) táhl vlak několik metrů
Pokud se podíváte do historie české pop-music v 80. letech, pak narazíte na nepříliš častý výskyt smíšených pěveckých dvojic. Pokud nebudeme počítat vysloveně jednorázové pokusy, těch stálých bylo skutečně jako šafránu.
Hudební fanoušci určitě vytáhnou z rukávu hity Zvonky štěstí (Karel Gott – Darina Rolincová), Čau, lásko (Karel Gott – Marcela Holanová), Jedeme dál nebo Není nám už sedmnáct (Petr Janda – Petra Janů), popřípadě Klíč ke štěstí (Marie Rottrová – Jiří Bartoška). To ale byly opravdu ojedinělé spolupráce, podobných by se našlo ještě dost. Pochopitelně také nebylo málo zpěvaček v kapelách, leč klasická dvojice zpěvačka-zpěvák výraznějšího charakteru chyběla.
V roce 1983 se začali prosazovat Petr Sepéši (†25) a Iveta Bartošová. V té době bylo Petrovi, rodákovi z Března, třiadvacet a trávil většinu svého času v příhraničním městě Aš – jedním z důvodů bylo studium mechaniky textilních strojů. Už jen pamětníci vyloví z paměti podnik Tosta, z jehož bran putovaly k zákazníkům mikiny a teplákové soupravy. Velká část také putovala jako uznávaný vývozní artikl po celé Evropě. Petr v Tostě rovněž pracoval a vedle zaměstnání, podobně jako většina kluků, přičichl k hudbě. Jeho koketování však nabylo vážnějších rozměrů a dokonce dal vzniknout místní kapele Apendix.
Pro jeho další kariéru nebylo až tak důležité přátelství s Petrem Kotvaldem (1978) jako festival Mladé Písně v Jihlavě. Tady se totiž zkřížily jeho cesty s Ivetou Bartošovou (1966-2014), která tu sklidila solidní úspěch v podobě čtvrtého místa (plus získala cenu poroty za interpretaci). Byli to Jaromír Vašta a skladatel Pavel Vaculík, kteří přišli s nápadem udělat u nich pár a vzápětí se ukázalo, že šlo o výborný počin. Na radiové vlny se poprvé prosadili s písní My to zvládnem (1984), v dalším roce už měli našlápnuto k úspěchu písničkami Červenám, Medové dny, Blázni tenisoví a především Knoflíky lásky, podle níž mělo být pojmenováno i jejich první profilové album.
Vedle plodné hudební práce se záhy hovořilo i o rostoucím vztahu mezi interprety a ačkoliv tehdy ještě bulvár v dnešní podobě neexistoval, stále více se hovořilo o případné svatbě. Bohužel osud zasáhl jinak.
Iveta s Petrem se vrátili z úspěšného turné v tehdejším Sovětském svazu a Petr rovnou zamířil za svojí maminkou do Aše.
Na železničním přejezdu za Františkovými Lázněmi směrem na Aš kolidoval ve večerních hodinách s vlakem. Sepeši v ojeté Škodě 100, kterou si s Ivetou společně koupili za 4700 korun, za svou maminkou do Aše nikdy nedojel. Sepéši přejezd nestihl projet, vlak ho táhl několik metrů před sebou. Na místě byl mrtev. Po této tragické události se objevila jedna zajímavá skutečnost. Zdálo se, že zemřel jako bezdětný, ale pár dní po pohřbu se zpěvákově mamince ozvala sedmnáctiletá dívka s tím, že čeká jeho dítě. To také přivedla brzy na svět a dala mu jméno Petr. Jen pár desítek hodin před touto tragédií Petr v Aši na náměstí v šedivém kompletu rozdával úsměvy a autogramy. Tragická smrt těžce zasáhla nejen rodinu, ale i Ivetu, která po několika dnech byla přítomna na jeho pohřbu v Aši a ze ztráty partnera se dlouhou dobu vzpamatovávala.
Sepéšiho pohřeb byl obrovskou událostí a do Aše dorazily přes tři tisíce fanoušků. Nechyběla na něm ani Iveta, na které byly znát stopy psychického zhroucení.
Petr se tak nedočkal ani zmíněného LP. Když se objevilo v prodejně Supraphonu v Aši, leckdo si mohl myslet, že tu je nabízena deska nějaké věhlasné světové skupiny. Lidé na „svého“ Petra prostě nezapomněli. Stejně tak i Iveta, která na něj vzpomínala v několika televizních programech.
Duety se Sepéšim ji katapultovaly do vyšších sfér populární hudby, nejdřív ji poskytl angažmá bývalý bubeník skupiny Olympic Petr Hejduk ve skupině Balet, odtud ji přetáhl František Janeček do souboru Kroky, aby nakonec skončila u Ladislava Štaidla.
Bartošová se s psychickými problémy potýkala po celý život a často je řešila alkoholem. I Petra se démon alkohou dotkl, nepřímo přes jeho otce. Ten byl podle souseda alkoholik.
Je ironií osudu, že Iveta devětadvacet let po Sepéšim ukončila svůj život rovněž na kolejích v pražské Uhříněvsi. Možná se tak rozhodla právě kvůli své první lásce. Možná by byl její život úplně jiný, kdyby nedošlo k tragické nehodě. Možná, že by nikdy nespáchala sebevraždu...
Témata: Petr Sepéši Iveta Bartošová
