Jiří Sovák: Herec, kterého Češi milují dodnes. Jak se vypracoval na vrchol?

Ve všech svých rozmanitých rolích dokázal být Sovák přesvědčivý, ale současně zůstat zcela svůj. Byl montérem z ČKD, z něhož se stane panovník tamánského království (Král Králů, 1963), účetním, který zlikviduje agenty (Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, 1967) či vědcem schopným přemoci Supermana (Kdo chce zabít Jessii?, 1966).

Popasoval se i s rolemi podvodníčka (Mezi námi zloději, 1963) či spisovatele detektivek (Přísně tajné premiéry, 1967), splnil si i touhu být detektivem (Na kolejích čeká vrah, 1970).

"Když je situace takzvaně legrační, hledám její smutek a vážnost. Když je vážná, pokouším se najít její humornou stránku. Je to dokonce základ herectví a odporuje to dělení herců na komiky a tragédy a otázkám, co je obtížnější," řekl jednou.

Svým typem vztekajícího se pedanta Sovák osobitě rozvíjel odkaz Jaroslava Marvana, kterého i zastoupil v seriálu Chalupáři. Velice typický byl jeho hlas - potměšilý a jízlivý, spiklenecký, karikaturně zvýšený a s "nosním" přízvukem.

A jako Marvan hrál i v několika filmech režiséra Martina Friče. V jeho posledním díle, v komedii Nejlepší ženská mého života (1968), ztvárnil donchuánského úředníka, který vymyslí podvod, aby získal peníze na vydržování své marnivé mladé ženy. Předtím ho Frič obsadil třeba do filmu Hvězda zvaná Pelyněk.

Sovák filmoval hodně, v šedesátých a sedmdesátých letech vytvořil téměř 50 postav. "Už jako divadelní herec mě Sovák zaujal a zalíbil se mi schopností svérázně hrát obyčejného člověka," řekl o něm režisér Zdeněk Podskalský.

Ten vytvořil Sovákovi hereckého partnera ve Vlastimilu Brodském: "Oba byli vzácně obdarováni věcnou reakcí na absurdní situaci," řekl o nich Podskalský. Sovák byl partnerem i Janu Werichovi v televizním snímku Uspořená libra. Werich mu jednou napsal: "Pane Sováku, hráli jsme spolu bohužel málo. Měli bychom víc. Anžto umíte!"

Další dvojici vytvořil Sovák s Vladimírem Menšíkem. Hráli spolu, zářili na besedách, ale hlavně se veselili a nezřízeně flámovali. V seriálu Byli jednou dva písaři se zase sešel s Miloslavem Horníčkem.

Jiří Sovák se narodil 27. prosince 1920 v Praze v rodině pražského hostinského jako Jiří Schmitzer. Jako dítě byl, jak sám říkal, "neuvěřitelně vzteklý a ukecaný", což jej nakonec i díky podpoře maminky přivedlo k divadlu.

Začínal v ochotnickém souboru přes odpor svého otce, který nechtěl mít ze syna "komedianta". Za války krátce studoval na konzervatoři, pak byl nasazen v továrně Walter v Jinonicích, po večerech vystupoval v kabaretu Živé jeviště (dnešním Rokoku).

Po válce se stal členem Armádního uměleckého souboru, kde si jej všiml Emil František Burian a angažoval jej ve svém Déčku. Zde se Sovák projevil jako tvárný herec, schopný zahrát hrdinu jakéhokoli věku a postavení.

V roce 1952 přešel do Divadla na Vinohradech a po dalších čtrnácti letech do Národního divadla. Odešel po 17 letech, kdy mu zranění po autonehodě ztěžovalo divadelní práci. Ze svého ústraní na chalupě ve Stříbrné Skalici se však vracel alespoň na televizní obrazovku.

Po režiséru Václavu Vorlíčkovi převzal štafetu Oldřich Lipský a obsadil Sováka například do komedie Šest medvědů s Cibulkou (1972), pohádkového muzikálu Ať žijí duchové (1977) či spolu s jeho synem Jiřím Schmitzerem do filmu Marečku, podejte mi pero (1976).

Dětští diváci si Sováka budou pamatovat nejvíc jako kouzelníka Viga z příběhů o princezně Arabele. Naposledy se na plátně objevil v roce 1999 v malé roli ve filmu Vojtěcha Jasného Návrat ztraceného ráje, pokračování slavného filmu Všichni dobří rodáci.

Se spisovatelkou Slávkou Kopeckou vydal Sovák čtyři knihy vzpomínek. Někteří si pamatují jeho hlas i z gramofonové desky, kde četl román Oty Pavla Jak jsem potkal ryby. Byl třikrát ženatý, poslední manželství s Annou trvalo přes 40 let. Zemřel 6. září 2000 v 79 letech.

Témata: Jiří Sovák